dovolte mi navázat na můj článek „Sucho“ v srpnové Jitřence 2015 a opětovně napsat pár řádků k této věci, kterou považuji za největší nastávající problém naší země. Věřím, že mnozí z Vás jste si již všimli, s jakou, doslova, alarmující rychlostí ubývá voda v krajině a především ve vodních tocích.
Musím napsat, že při psaní článku Sucho v roce 2015 jsem věřil a doufal, že v následujících letech se situace postupně vylepší. Rok 2015 byl mimořádně suchý, a toto sucho šlo označit za cyklické, tedy že se čas od času opakuje. Bohužel ke zlepšení nedošlo, a to i přes relativně obvyklé srážky v období let 2016 a 2017 a celkově špatná situace s vodou se dále zhoršuje.
Vše nasvědčuje, že tento stav můžeme nazvat novodobým trvalým suchem, za které si můžeme především, my, lidé sami. Má se za to, že Česko a Řecko jsou suchem nejvíce ohrožené země v Evropě.
Jak je možné, že vody, které bylo kdysi nadbytek, se najednou nedostává?
Za zhruba 100 let jsme milion hektarů původní přírodní krajiny odvodnili a přeměnili v pole. Tisíce kilometrů původních meandrujících vodních toků bylo zničeno napřímením do rovných a hlubokých koryt, které rychle odvádějí vodu a působí jako otevřené drenáže, které postupně vysušují okolní území. Na základě těchto negativních dopadů a zkušeností s hluboce zahloubenými koryty pod přehradami, Francie a Itálie upouští od další výstavby údolních nádrží. Z naší krajiny zcela zmizela síť drobných toků. Kromě velmi intenzivní zemědělské výroby nám rychle zarůstá i zbylá volná krajina naší různorodou výsadbou a částečně i formou volného náletu. Příkladem velkých požadavků na vodu je např. kukuřice, kdy jedna kukuřičná rostlina za vegetační období může odebrat až 200 l vody. Myslím, že jste si, milí přátelé, všimli sami stavu, kdy opuštěné a neudržované pozemky po několika letech velice rychle zarůstají houštinou různých dřevin, které spotřebují a vypaří také nemalé množství vody. Existuje seriózní zpráva, ve které se uvádí, že objem kubatury porostů v lesích a ve volné krajině se od roku 1945 zvýšil o 100%.
To vše dohromady, včetně mnoha dalších faktorů (zhutnění půdy těžkou zemědělskou technikou, záborem půdy pro novou výstavbu, především liniových staveb), má v posledních desetiletích za následek značné omezení vsákavosti půdy a velmi zásadní zvýšení výparu, který se dle některých odhadů zvýšil na 200 – 250 % původních odvěkých hodnot. Dalším velkým zdrojem zrychleného výparu jsou několik měsíců odkrytá a holá pole bez porostu, který nejlépe chrání půdu před oteplováním slunečním svitem, u kterých pak dochází k rychlému vysychání. Voda se již nemůže dostat do větších hloubek pod povrch země, kde po celé věky doplňovala objem vody, který je nezbytný pro prameniště a samozřejmě pro čerpání pitné vody.
Na území České republiky napadne ročně v průměru 40 – 60 miliard kubíků vody v podobě dešťových a sněhových srážek. Ministerstvo zemědělství ČR za rok 2016 uvádí, že celkové srážky dosáhly 50 mld. kubíků a z toho činil výpar neuvěřitelných 40 mld. kubíků vody, tj. 80% celkových srážek. Tímto obrovským nárůstem celkového výparu ztrácíme neuvěřitelných 80% naší vody. Tento přírodní proces se nazývá Evapotranspirace a vyjadřuje celkový odpar vody z povrchu půdy a z povrchu rostlin včetně vodních par, které rostliny uvolňují svými průduchy. Pak tedy není žádným překvapením, že každoročně, a to již celou řadu let ztrácíme z volné krajiny miliardy kubíků vody. Kdyby úměrně s nárůstem výparu pršelo více, tak se nic neděje. Skutečnost ale je, že prší max. stejně a navýšený objem vypařené vody spadne v jiné končině světa, včetně oceánu.
Tato dlouhodobá každoroční ztráta vody působí katastrofálně, naše země sesychá a tvrdne, lesy masově hynou. Dnes již nikdo nezpochybňuje, že primárním spouštěčem kůrovce je oslabení lesa nedostatkem vody. Ano, přátelé, naše lesy vysychají. Kdysi na vodu bohatá Šumava je bez vody a rozsah poškození lesů je obrovský, tak tomu je i v dalších částech České republiky, především severní Morava je taktéž nesmírně zasažená a lesy hromadně hynou. Mnoho odborníků má za to, že do 20 – 30 let nebude do nadmořské výšky 800 m žádný jehličnatý les.
Nepatřím mezi ty, kteří falešně straší, ale tento stav a především vývoj je naprosto bezprecedentní.
Úbytek vody v naší krajině a ve vodních tocích má nezadržitelný vývoj. Mnoho menších potoků již vyschlo. Celá řada velkých toků v letních měsících posledních let, kdy dešťové srážky dosahovaly průměrných hodnot, měla pouze 30 – 40 % průtok srovnatelný s dřívějšími léty. Velkou část života sleduji, a to především z pozice celoživotního rybáře tento neblahý vývoj, sleduji odborné debaty, snažím se v Parlamentu oslovovat poslance a další odborníky.
Narůstá a i nadále bude narůstat nervozita a obava o kvalitu vody ve strategických přehradních nádržích – zásobárnách vody pro velké městské aglomerace. Vody bude stále ubývat, ale znečištění bude stejné a bude se míchat ve stále se zmenšujících objemech přírodní, relativně čisté vody, která teče v našich řekách a plní tyto vodárenské nádrže. V posledních 2 letech nedošlo k doplnění standardní hladiny mnoha našich nádrží, ani při jarním tání. Kde jsou doby, kdy se každým rokem v jarním období upouštěním snižovaly hladiny těchto nádrží a tím se vytvářely kapacity pro vodu z tajícího sněhu, jako prevence proti povodním? To vše povede k dalším požadavkům na zdokonalování kanalizačních sítí včetně účinnosti čističek, které si vyžádají obrovské finanční náklady.
Jsem nemile překvapen skutečností, jak jsou mnozí zaskočeni názorem na rozsah negativního dopadu zvýšeného výparu, který osobně považuji za pravděpodobně hlavní aspekt vysoušení naší krajiny. Mám také za to, že naše vědecká elita v tomto směru selhala a dostatečně včas nerozpoznala nebezpečí. Ano, o suchu se stále hlasitěji mluví a je to jistě správné. Domnívám se, že jsme velice zaspali a náprava bude nekonečně obtížná. Bude nezbytné vypracovat celkový pohled na tuto složitou problematiku. Bude nutné spočítat a zvážit, zda celkový počet odběratelů vody nepřesáhl již naše vodní zdroje a možnosti. A zda nenastal čas na velmi zásadní a pravděpodobně i bolavá řešení.
Vážení a milí spoluobčané,
s úctou se omlouvám za tento dlouhý příspěvek (popravdě bych potřeboval celou Jitřenku), ale úbytek vody v naší české krajině včetně všech dopadů, a to i ve vztahu k dostatku pitné vody nejen pro stávající, ale především pro budoucí generace, považuji za největší nastávající problém.
Ještě jednou se omlouvám, děkuji za přečtení a především za zamyšlení, které bude nezbytným předpokladem ke změně našeho myšlení.
Jaroslav Martinů, starosta
