Představte si hlavní město bez lidí, co se válejí v páchnoucích hadrech po ulici a žebrají o peníze. Protože jsem chtěl zjistit, jak je tato představa uskutečnitelná, a abych se dozvěděl, jak to funguje mezi bezdomovci v Praze, s několika z nich jsem se posadil a promluvil si s nimi. Co jsem se dozvěděl, z toho mi poklesla čelist.
Půjdu rovnou k jádru, hlavní šokující informace mířila na adresu městské policie. Aby mě někdo nenařknul, že to říkám jako stoprocentní tvrzení, upozorňuji, že pouze prodávám, jak jsem koupil. Několik lidí bez domova mi následující sdělilo a já jsem tomu původně nechtěl ani věřit.
Pokud jste se někdy v blízké minulosti procházeli Prahou, znáte jistě žebráky, kteří klečí na zemi a před sebou mají kelímek, či čepici a čekají, kdo jim tam co hodí. Pokud sedí na vhodném místě, jako je okolí Karlova mostu, či Václavského náměstí, dokážou si tímto způsobem podle bezdomovců, se kterými jsem hovořil, vydělat až dva tisíce korun denně. Celkem slušné peníze, co říkáte? A jaké je údajně jejich další hospodaření?
Většina prostředků se utratí za alkohol, ovšem značná část peněz jde na úplatky. Běžný občan by si pomyslel, že to jsou nejspíš úplatky pro členy jakéhosi gangu, který chrání pouliční živly. Jenže podle informací, které mi byly podány, v téhle rovině mohou figurovat někteří členové (a neříkám, že všichni) Městské policie hlavního města Prahy, což pak pochopitelně vrhá špatný stín i na poctivé strážníky. V této transakci, kterou žebráci nemyslí nikterak šlechetně a druhá strana taktéž, jde prý o předání určité částky bez pokutového bloku výměnou za to, že mohou daní bezdomovci na svém místě žebrat dále. Jak říkám, píšu jen to, co mi říkali konkrétní lidé, navíc, dokázat něco podobného není úplně jednoduché.
Pokud by to byla skutečně pravda, jde o naprosto děsivou skutečnost. Zcela otevřeně, podobná tvrzení si raději dělím vždy dvěma, ovšem bezdomovci, se kterými jsem mluvil já, byli lidé, kteří nepijí, na ulici jsou většinou kvůli dřívějším dluhům a nedostatečným příjmům, které jsou jim ihned odebírány na exekuce. Nejsou to zločinci ani agresivní jedinci. Pokud mají možnost, pracují při příležitostných brigádách. To jsou ti, kteří by si nejvíce zasloužili, aby jim bylo pomoženo vrátit se do normálního života.
Jak jsem řekl, nechci samozřejmě tvrdit, že je to jednoznačná pravda, ale je to věc, která stojí za zmínku už kvůli tomu, aby se bezdomovectví bralo jako situace nutná ke skutečným řešením. A samozřejmě, pokud budou minimalizováni žebrající bezdomovci, nemohly by se (ani teoreticky) takové excesy s poplatky za místo pro žebrání dít.
Řešení je v podstatě prosté, ale paradoxně ne jednoduché. Je třeba vytvořit podmínky k ubytování, rekvalifikaci a pracovnímu zařazení pro tyto občany, kterým byla jejich důstojnost stlačena až na mez, která z prostého lidského hlediska není správná. Rekvalifikační centra musí být dobrovolná, ale s jasným řádem. Pokud někdo chce skutečně žít jako bezdomovec, budiž, ale musí se chovat slušně, toto chování od něj je třeba vyžadovat. Kdo se tak nebude chovat, tzn. alkoholici ležící na ulici a žebrající, musí být dle možností postižen. Městská policie pravidla pak musí vymáhat, ne se zabývat špatně zaparkovanými vozidly, tato její dnešní častá činnost by měla být jen okrajovou. Ale zkrátka nesmí být přípustné braní úplatků, tak jak bylo zmíněno výše. A já stále doufám, že takové povídačky o městské policii jsou případně založené jen na ojedinělých výjimkách.
A ujišťuji, že mnou řečené není rozhodně extrémním řešením. Naopak, jde o obnovení lidské důstojnosti, o vymáhání pořádku, o pomoc těm, co neměli v životě zrovna štěstí. Ovšem pomyšlení na to, že ještě někdo participuje na neštěstí nebohých, je naprosto odpudivé. A i kdyby to skutečně byly jen báchorky (ačkoli se bezdomovci, se kterými jsem mluvil, dušovali, že to tak doopravdy je a rozčilovali se nad tím), otázka bezdomovectví je reálná až dost. A tu je třeba řešit.
