Pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Zcela zásadně nesouhlasím s paní kolegyní Wagnerovou, a to z toho důvodu, že právě pod těmito hesly práva toho, aby slabší mohli chránit svá práva, nebo aby každý mohl chránit svá práva, tak ti, kteří jsou v Karlových Varech, vyjadřují se k veřejným zakázkám a dávají podněty někde na Moravě, zkrátka nemají žádnou souvislost. Všichni víme, o čem mluvíme, zneužívá se tento institut, a teď jde o to, jak mu zabráníme. Pokud bychom mu měli bránit tak, jak tady bylo řečeno, tak vám řeknu velmi krátce pro vás všechny neznámý případ, kdy v roce 2016 je podáno trestní oznámení kvůli vymyšlenému půl milionu, pak po třech letech policie a státní zástupce zjistí, že se skutek nestal. A poté, kdy já jsem podal trestní oznámení na oznamovatelku, státní zastupitelství vyřešilo případ tak, že řeklo: Ano, skutek se nestal, to znamená někdo musel lhát, ale zjistilo se, že oznamovatelka nelhala, ale nemluvila pravdu, a to neúmyslně, prosím.
Pochopil jsem to tak, protože jsem zpozdilý, když jsem dostal toto oznámení, v televizi jsem řekl: Případ skončil tak, že příslušná oznamovatelka lhala, je to lhářka. A tím to celé pro mě skončilo. Příslušná oznamovatelka mě dala k soudu, protože jsem ji urazil na cti, protože jsem řekl, že je lhářka, že lhala. A skončilo to až u Ústavního soudu tak, že jsem zaplatil se všemi náklady čtvrt milionu z toho 80 tisíc korun jako odškodné za to, jak mi bylo řečeno soudem, že každý, i senátor, by měl vědět, že když se nemluví pravda, může to být neúmyslně, že lhaní je úmyslné mluvení nepravdy. Takhle to skončilo, začalo to v roce 2006 a v roce 2014 všechny tyto případy skončily.
Vám, starostové, přeji, abyste při zakázkách měli hodně síly. S tímto totiž nikam nedojdeme. Tady musí být to, že buďto zesílíme tuto bariéru a soudy, v tomto případě soudci jsou vytrženi ze života. Každý soudce a státní zástupce by měl být chvíli obviněn, aby si zažil, co to je být nespravedlivě obviněn. Pak by se možná vcítili do toho, že to není nějaký proces jeho práce. Zkrátka představte si, že tady ke kolegovi, ke kolegům lékařům přijde někdo, má rakovinu a řekne mu, to se stává. To je přece úplně jedno. Takhle oni k tomu přistupují, je to jejich práce. Je jim vlastně úplně jedno, jestli někoho soudí pět let, deset let, zničí mu kariéru, kterou měl do té doby. Tak se tady totiž postupuje. Musíme tedy najít jiný způsob, a myslím si, že způsob, který našlo ministerstvo, je jedině správný. A musíme se pak případně poprat s právem kohokoliv v této zemi, ostrakizovat nebo odsuzovat, dávat podněty jen tak: Mně to teď zrovna napadlo, tak jsem si dal podnět.
A ve chvíli, kdy vy chcete dát žalovat o peníze – pozor, musí tam být i peníze – a když řeknete, že po někom, kdo vás nespravedlivě nařkl a tím ublížil vaší cti, chcete o něm 10 milionů korun, zaplatíte 4 %. A to je správně. A tady si myslím, že to také musí být správně.
Kolikrát to podání – a to by nám právě zmíněný pan Rafaj a celý ÚOHS mohli říct – bylo skutečně spravedlivé, jak to poškodilo tuto republiku. Říkám republiku, protože peníze, které jsme z Evropské unie nedostali díky tomu, a my máme limitované období, žijeme v období 2013 až 2020, pro vás všechny N+2, tedy 2013 až 2022. A když peníze díky těmto lidem nevyčerpáme, no tak my jsme tady chránili lidská práva kohokoliv, koho se to vůbec netýká, ale on podnět dal. A myslím si, že je velmi správně, že to tak je, protože ochrana na druhé straně skončí tak, jak jsem vám říkal u mne, mně to tak skončilo Ústavním soudem. Ten se pochopitelně už nezabývá těmito věcmi, nedošlo tak k ústavnímu porušení, tak prosím. Ale tak jsme na tom. To znamená, že na jedné straně ochranu nemáme – teď myslím u soudů a státních zástupců atd. – tak musíme vytvořit bariéru nějakým jiným způsobem. A proto říkám, že by bylo lépe, aby bariéra byla zakotvena na výši poškození, a to je výše zakázky, to znamená procento. A ano, ať je to těmto lidem vráceno, pokud se ukáže, že mají pravdu. Ano, to určitě, to já chci. Ne, že v každém případě zaplatí a peníze nedostane. Pokud má pravdu, pokud se to prokáže a ÚOHS řekne, máte pravdu, podání je správné, tak bych mu to vrátil, a ještě by možná mohl dostat nějaká procenta klidně. Ale jinak to není možné, jinak to končí takto. My totiž mezi sebou máme ty, kteří dlouhodobě ve skutečném životě nežijí, žijí na obláčku toho, že jsou místopředsedy kdoví kde, vozí je auta, žijí si ve světě, který vůbec nezná ohrožení.
Mnozí lidé, kteří jsou odtrženi od reality a nebezpečí, o kterém tady mluvíme, vyplývajícího třeba i z tohoto zákona pro ně, tak ti, kteří to nedělají, jenom to případně soudí, žijí v jiném světě. Ty to vůbec nezajímá, oni toto ohrožení nemají, protože my peníze dostaneme vždycky z vás, máme to tady dáno zákonem, platy soudců se zvýšily, a jim je úplně jedno, jestli řízení je deset let, patnáct let. To není jako v Americe, kde řízení musí skončit po určité době, je to tam zakotveno.
Jsem přesvědčen, že naopak bych tady bránil ministerstvo, že to udělalo velmi dobře. A pokud by se náhodou ukázalo, že to je ústavně nekonformní, musíme udělat něco snad i s Ústavou, aby to bylo ústavně konformní.
