Vy jste mně, pane místopředsedo, vyrazil dech, proto jsem se nemohl už ani odhlásit. Ne. Chci vám všem říct, co se říká málo, přemýšlím o tom celou dobu, že jsem velmi rád, že se v Senátu podařilo vést tak kultivovanou debatu o tak vážné věci. Mluvíme o ústavě, o její změně, všichni víme, že tady má Senát nepřehlasovatelnou roli, to znamená, nemůže jako u jiných zákonů, které nejsou ústavní, sněmovna si rozhodnout sama. I s tímto vědomím určitě tady jednáme a zdá se mi, že vyjádření všech téměř kolegyň a kolegů je takové, že míří přímo k jádru věci, všichni asi v tuto chvíli víme, jak se věc má. To chci říct, že z toho mám velkou radost.
Dobré by možná bylo nejitřit tuto čistě odbornou debatu, ona není jenom odborná, ale samozřejmě i emocionální, tím, že bychom zdůrazňovali, že právě to mé stanovisko je apolitické, bez toho, co mi řekla politická strana, protože já jsem nezaznamenal, že by k této záležitosti se vyjádřila nějaká politická strana a zavazovala své zástupce nějakým hlasováním, to zaprvé, zadruhé Senát se stále více a více vyznačuje tím, že zastupujeme každý své svědomí a své voliče a podobně. Nejenom tedy že jsme tady možná za nějaké politické strany. Jsem velmi rád, že jsem mohl vyslechnout debatu, kterou slyším možná poprvé v tak strukturované podobě, z toho podle mě až možná na některé chyby, jednu bych rád opravil, že tady bylo řečeno, nechci nějak to personifikovat, že stát, kde zbraně nemají, tak tam jsou nepokoje, a tam, kde je mají, možná ten, kdo to řekl, to myslel naopak, tak tam, kde je mají, tak ty nepokoje nejsou... Asi je to v tuto chvíli v Minneapolis přesně naopak. Kdo zná americkou situaci. Ale myslím, že my nemusíme reagovat na Ameriku, ta nám moc příkladem být v mnoha jiných věcech, ať už pozitivních nebo negativních, díky absolutně odlišnému stylu života, kultury a podobně, být nemůže, ale faktem je, že pro mě je důležité to, co i tady zaznívá, zaznělo to naprosto jasně, já tomu věřím. Můžeme schválit, co chceme, ale stejně se musíme podřídit evropskému právu, pokud k tomu dojde. To si myslím, že je situace, která v mnoha odvětvích nenastává, protože např. v daňových a jiných věcech státy řekly, že musí si zachovat nebo do těch Evropa nemůže vstupovat. Byl bych rád, aby bylo jasné, že nemůže vstupovat Evropa i do těchto záležitostí, to znamená záležitostí obrany. Je to společná dohoda, společné rozhodnutí. Pokud by tomu tak bylo, tak tendence neposílíme tím podřízením, ale posílíme spíše tendence výstupu toho, co se stalo např. brexitem, tak to určitě bylo. Když se dnes analyzuje, proč brexit prošel, Angličané uvěřili, že jejich práva i práva národní jsou Evropou narušována, spojenou Evropou, to by se mohlo stát i u nás. Jsem přesvědčen, že jsme se... To znamená, toto vědomí takové být může. Já jsem přesvědčen, že tento návrh, který tady je, souhlasím s kolegy, kteří říkají, že se vůbec nic nezmění, ale myslím, že se změní jedna jediná věc. Ukážeme tímto, že v této věci se chceme rozhodovat samostatně, možná bych využil jednoho příkladu, který je ryze evropský. Vzpomeňte si, opravdu teď nevím, nezjistil jsem si to, napadlo mě to teď, tak jsem si to nestihl ověřit, ale nevím, jestli ještě teď jsou dotace na zalesňování pastvin. Tyto dotace před několika lety u nás byly. EU tyto dotace dávala, ale v té době to zcela jistě nebyla obrana proti suchu, ale bylo to zalesňování pastvin proto, že se rozděluje, kolik který stát by měl chovat jakého druhu zvířectva. Pochopitelně u nás to došlo až tak daleko, samozřejmě i vlivem jiných věcí, dovozů a cenových záležitostí, že například ve vepřovém nejsme soběstační už hluboce pod 50 %, údajně je to už pod 40 % a tak dále. To znamená, to jsou tendence, které pro naši republiku nejsou v pořádku, protože my nejsme soběstační v této věci. Ve chvíli, kdy se něco stane, ve chvíli, kdy se budeme muset skutečně starat sami o sebe, tak jak se ukázalo v ochranných pomůckách, tak první, co všechny okolní státy udělaly, myslím v té hrůze z leknutí, že nemají ochranné pomůcky, tak zakázaly jejich vývoz, dokonce i jejich převoz. Takže to, co jsme si nakoupili, ochranné pomůcky někde ve světě, mimo EU, ta loď nebo to letadlo přistálo v jiném státě EU, tak k nám to nedorazilo. A pokud dorazilo, tak až už jsme to skoro nepotřebovali. Je vidět, že každý stát se musí starat o své občany, musí být soběstačný ve všech věcech. Myslím si, že kdyby náhodou EU chtěla říct, jak to má být s naší obranou ČR, tak si myslím, že to není správná věc, kdyby nám to měl někdo určit.
Chápu tento tisk a dávám za pravdu všem, kteří ho nechtějí podpořit, že se v tuto chvíli nic neděje, z mého pohledu se děje jediná věc, chceme ukázat všem okolo, že na tyto věci si nechceme nechat sáhnout, jsou to záležitosti naší historie, našich zvyků a našeho způsobu přemýšlení a chování. Děkuji za pozornost.
