Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové,
já řeknu dvě výhrady k tomuto zákonu, abych nebyl dlouhý. Ta základní výhrada vzhledem k tomu, že jsem tady poměrně dlouho, se týká toho, že jestli si někdo myslí, tedy i pan ministr, ale on samozřejmě to dobře ví, že něco bude platit od roku 2026, to zcela jistě není pravda. Již v roce 2026, 2027, 2028 vždycky vystoupí někdo, kdo řekne, že se tady bere hodně peněz a je potřeba to snížit. Ideální by bylo, kdybychom nebrali žádné peníze, každý nosil a dával státu nějaké peníze, třeba 10 tisíc korun. A přijde někdo, kdo řekne, že má dávat více za to, že je senátorem.
Tak to prostě je. Nenalhávejme si, že to – a poslancem samozřejmě, ministři by dávali více pochopitelně, protože se daleko více podílí na dluhu státu samozřejmě – nicméně já souhlasím s panem ministrem v tom, že Senát se podílí jako jeden parlament na normotvorbě a zákonných normách. A tím také ovlivňuje chod státu a také výši jeho dluhu. Nicméně já nevím, proč v sobě nenajdeme aspoň my tady dost hrdosti a neřekneme: Dobrá, jsou tady soudci, státní zástupci a poslanci a veřejná moc,“ a když vezmete počet soudců, který je těsně nad 3 tisíce a počet státních zástupců, kterých je – teď nevím, ale myslím, že asi 1300 nebo tak nějak, 1200 – necelých 1300, takže když sečtu zákonodárnou moc, tedy parlament celý, 281 lidí, a státní zástupce, tak je to pořád polovina soudců. A chceme-li šetřit tak v celé té položce, tak šetřeme v celé té položce.
Jako proč někoho vyjímáme? Nebo je tady někdo, kdo by chtěl říct, že soudce, soudci s nejvyšším základním platem, jak tady bylo řečeno, mohou umřít hlady nebo že by byli vystavěni vlastně až fyzickému týrání, protože mají jenom 200 tisíc nebo? Já nevím. Vždyť je to legrace jako. I nastupující soudce má plat takový, že nemůže být ohrožen tím, jeho životní existence, jeho nezávislost atd., tak nemůže být ohrožena tím, jestli má o 6 tisíc víc nebo 5 tisíc míň prostě.
Ty platy jsou takto stanoveny. A já myslím, že my bychom měli říct: „Dobrá, celá tato skupina, celá tato skupina buď půjde nahoru, nebo dolů,“ jinak to ani nejde. Skoro se domnívám, že to nejde jinak, než že bychom snad to zakotvili do ústavního zákona, protože jinak se z těchto diskusí, a hlavně těch veřejných diskusí, vůbec nevymaníme. A to mně velmi vadí.
Druhá věc je, že – druhá záležitost, která mi významně vadí, je stanovení jakýchsi náhrad pro partnera, partnerku, manžela, manželku a já nevím koho ještě prezidentky či prezidenta. Pominu to, že se to děje teď v aktuální době. To má zcela jistě pan kolega Canov pravdu. Ale mně to vadí principiálně, protože to zase vybočuje z určitých zvyklostí. Podívejte se na to, kolik máme, kolik je žen či mužů, kteří zůstávají doma z jakýchkoliv důvodů, vůbec to nechci rozebírat. A ten druhý partner, protože je to jeho manžel, manželka, tak prostě se o tu domácnost stará.
Já mám 4 děti a všechny 4 se rozhodly dostudovávat někde ve světě. A když to bylo nad 26 let, no tak jsem jim platil zdravotní a sociální a nikdo se mě na nic neptal. A považuji to za správné. A dělají to všichni rodiče. A případně to potom dělají partneři apod. A já si myslím, že tento princip, který se tady zavádí, za prvé tam nepatří vůbec, protože úřad prezidenta u nás doposud jsem chápal trošku jinak.
A za druhé, když náhodou ten partner bude vykonávat – protože může – své povolání nějaké, no tak bude tu náhradu dostávat taky. Je to prostě nesystémová záležitost, úplně nesmyslná. A při platu a náhradách 700 tisíc si myslím, že to je úplně nedůstojná diskuse. Nedůstojná. Ale vede to pořád k tomu, že ti dva nejsou ti dva partneři, manželé. Ale že on ten jeden bude dostávat něco. A s tím si může dělat, co chce. Jakoby do toho úřadu, když kandidovali, tak se většinou tak nějak podporovali společně, také fotili společně a tak dále.
Nemyslím jenom ten současný prezidentský pár. To jsou důvody, které mně skutečně vadí, kromě jiných, a nebudu je opakovat, které mi vadí. Ale ta zásadní výhrada je: Zamysleme se nad tím, proč se pořád oddělujeme od soudců. Soudci si ochrání sami sebe, to je jasné. Já jsem četl zdůvodnění Ústavního soudu už asi šestkrát, protože se to stále opakuje. Je v zásadě pořád stejné. Ale nikdy jsem z toho nepochopil, jak je ohrožena nezávislost soudce.
Kdybychom se bavili o platu 20, 30 tisíc u soudce, možná 40, pořád bych to ještě chápal, ale při platech nad 100 tisíc korun je to nepochopitelné, že může být ohrožena někoho nezávislost, někam může být tlačen, když je tlačena celá skupina. Přemýšlejme nad tím, ještě jednou nás vyzývám, jak se dívat na úspory pro stát tak, abychom tady nemluvili o směšné skupině, nebo tedy menší skupině v tomto případě, polovina těch, kteří z politických důvodů čistě pro média a veřejnost se tady nějakým způsobem sebemrskají, a soudci prostě řeknou: Ne, nám by se snížila životní úroveň a naše nezávislost.
Díky za pozornost.
