Pane místopředsedo, kolegové, kolegyně, paní ministryně. Mně přijde, že z celého dnešního projednávání, a ne dnešního projednávání, ale z celého exekučního zákona je nejdůležitější ta záležitost, o které mluvil pan kolega Jirsa. Lidé, kterých se exekuce týkají, tak byť se jim dělá tak ohromný servis, tak se nepřihlásí. Když se zeptal, kolik procent asi se přihlásilo, já jsem myslel, že tak deset. Ale já mu věřím a to, co řekl, kolik lidí do toho zapojil, kolik úsilí, řekněme intelektuálního, do toho dali, samozřejmě zřejmě město poskytlo prostory atd., a stejně se lidé nezapojili, protože na tom neměli zájem.
A myslím, že ten základní problém je skutečně v tom, jakým způsobem se jako republika chováme k občanům. Protože nevedeme sami sebe k tomu, abychom byli odpovědní za svůj život. To je jedna část, a to je ta nejdůležitější. A bohužel ta druhá, kterou bychom měli řešit, a kterou snad teď řešíme, je, aby řízení či osidla, do kterých i poctivý občan, nebo občan, který si nevšimne těch osidel komplikovanosti života, a to je v souvislosti i s tím, co jsme tady dělali i předtím, tzn. probírali zprávu ombudsmana, tady paní místopředsedkyně tady četla dopis nějaké energetické společnosti, který je tak nepřehledný pro mnoho občanů, že vlastně neví, co se po něm chce. Pak něco neudělá a pak na to nastupovaly drakonické sazby. Tak to si myslím, že jsou věci, které máme řešit.
Ale ta podstata je v tom, že... Já jsem chtěl říct teď tak velké procento, ale že... že z tolika občanů, myslím, že říkal 230, nebo 240 lidí z Hluboké nechce pomoci. Nechce měnit ten svůj život. A to si myslím, že je základ, ze kterého když vycházíme, tak zjistíme, že neexistuje norma, která by byla tak dokonalá, aby tohle dokázala změnit. A myslím si, že změnit ji dokážeme – teď nebudu naříkat, ale změnit ji dokážeme tím, že budeme přistupovat k věcem racionálně.
Já jsem tady včera zmínil, když jsem podíval ten pozměňovací návrh ohledně výše přídavků na děti, tak já si myslím, abychom zachovali tento stát a zvýšili odpovědnost všech, ať děti mají, nebo nemají, takže všichni dostanou stejné přídavky na děti a je úplně jedno, kolik vydělávají. Protože je to odměna za to, že člověk chce pro tento stát tvořit a budovat. A něco si ze sebe vezmu a přenesu to na děti. Někteří jiní nechtějí, tak to nepřenesou a budou si to muset zaplatit.
A dal jsem to do souvislosti s ošetřovným, že pak někdo ošetřuje člena rodiny a je na tom lépe, než když chodí do práce. A to jsou všechno věci jedna vedle druhé, kdy učíme občana surfovat mezi tím, co je pro něj výhodnější a méně výhodné. Tak to pochopitelně dělá. A já jsem si vzpomněl na jednu z těch prvních demonstrací, která tu byla ohledně exekucí, kdy tam byla spousta lidí. Měli hesla, která svědčila o jejich nezodpovědnosti k životu, ale brali to tak, že teď nám tady stát nabídl pomocnou ruku, tak my už teď nebudeme platit. Já jsem si sice půjčil, ale už to nemusím zaplatit.
Ale my jsme to mysleli jinak. My jsme to mysleli tak, že všechny ty mnohanásobné sazby tu lichvu, která při exekucích vznikla – vlastně občan z nezaplacení pokuty ve veřejné dopravě se nakonec dostal na 50 – 60 000, takže věřím, že tyto věci už se pomalu odstranily. Ale ta základní, o které jsem mluvil a o které mluvil Tomáš Jirsa, bohužel, ty musíme odstraňovat jinak. Děkuji.
