Nejprve připomenu, co nás k tomu vedlo. Vedl nás k tomu fakt, že jsme zjistili, že tzv. panošování, které je přípustné u jediného typu voleb, a to jsou právě volby komunální, je ve skutečnosti poněkud zavádějící. Volby do obecních zastupitelstev poskytují voličům největší míru svobody, mohou volit stranu nebo jednotlivce, nebo kombinovat tuto svou volbu, podporovat stranu a k tomu některé jednotlivce. Ten hlas, preferenční hlas pro jednotlivého kandidáta ovšem nemá ve skutečnosti ten přesný význam, jak si to volič domýšlí. On je primárně hlasem pro tu stranu, na jejíž kandidátce je ten příslušný kandidát umístěn. Představme si tedy situaci, použiji jako příklad naši stranu, že volič chce volit ODS, ale kromě toho vidí na jiné kandidátce třeba tamhle kolegu Canova, když mi odpustí, že si ho beru do úst, a dá mu tedy křížek. Ale on nechce volit, jak se to jmenuje... Starosty pro Liberecký kraj. On chce volit Canova a chce volit ODS.

Jenže ten hlas pro Canova je pro ty starosty. Jedině pokud ovšem by pak pan senátor Canov, jako kandidát náš modelový, ještě jednou mu děkuji za tomu úlohu modelky, teprve když získá více než 10 % nad průměrem hlasů těch kandidátů jeho kandidátky, tak teprve tehdy tento hlas ho vynese do popředí. A měl by mu tedy umožnit, aby byl zvolen. To znamená, že za určitých okolností to tak funguje, ale v naprosté většině případů nikoliv. Jak se taková situace dá vyřešit? Několika způsoby. Za prvé zrušit panošování. Jestli to tedy neplní přesně tu funkci, tak bysme možná neměli pokračovat v takovém „podvádění voličů“, že je necháme, aby si hráli, a ve skutečnosti dělají svými preferenčními hlasy něco jiného, než si myslí. Můžeme zrušit možnost volit stranu. Čili můžeme nechat jenom volby jednotlivcům. Kdo by chtěl volit celou kandidátku jedné strany by zakroužkoval všechny, tedy zakřížkoval, tam jsou to křížky. To taky je řešení. My jsme se rozhodli, s panem kolegou Štěpánkem, a získali jsme k tomu těch dalších 12 spolunavrhovatelů, že se spíš pokusíme naplnit to, co volič od té volby očekává. To znamená, že dá-li preferenční hlas některému kandidátovi, je to hlas pro něj a výhradně pro něj. A tak bude také vyhodnocen. To umožňuje systém, který tedy v tom návrhu předkládáme.

Co to tedy znamená? Volič dostane volební lístky, tak jak je zvyklý, a označí je způsobem, jak je zvyklý. Buď dá stranu, nebo dá jednotlivce, třeba všechny jednotlivce, nebo dá kombinaci strany i jednotlivců. V našem systému zpracování takového volebního lístku pak dojde k tomu, že hlasy pro jednotlivce budou sečteny zvlášť. Nejprve počet těchto hlasů. A hlasy pro kandidátky hromadné, do toho poměrného systému, taky zvlášť. Poměr těchto skupin čili mocnosti těchto množin vytvoří poměr mandátů, které budou rozděleny tu jedním, většinovým způsobem, a tu poměrným systémem. Já jsem vytvořil takový model 3 variant, čistě jenom orientační, jak by to mohlo vypadat. Jestli najdete tenhle ten papír, který vám byl rozšířen do lavic, tak se, prosím, podívejte. Ten první příklad je... Tedy nejdřív uvedu okolnosti. Máme tady obec, 20 tisíc obyvatel. Předpokládám 100 % účast ve volbách. A volí 20 zastupitelů. Čili to je ta hlavička. První příklad je, že 15 tisíc voličů dá hlas straně. Čili do toho poměrného systému. 5 tisíc voličů dá hlasy jmenovité. Zase je to ilustrativní, čistě modelové. Znamená to v daném případě, že rozdělil ty své hlasy všem kandidátům. Čili nedal žádný poměrný hlas. V tom případě do toho většinového systému půjde 100 tisíc hlasů pro jednotlivé kandidáty a 300 tisíc hlasů pro strany. Poměr je tedy 1:3. A to u toho dvacetičlenného zastupitelstva znamená, že 5 mandátů bude rozděleno ve většinovém sčítání a 15 mandátů v tom poměrném. Tady potom, to nebudu už předčítat, jsou další možnosti, kde vytvoříme poměr 1:9 a 1:19. Čistě podle toho, jak se hypoteticky mohou ty hlasy v těch volbách rozdělit. Ta ilustrace podle mého názoru nám říká jednu podstatnou věc, že nehrozí nebezpečí, že by se tento systém zvrhl v čistě většinové, protože podle toho, jaké máme zkušenosti z toho, jak se voliči chovají, tak většinou dávají přednost těm stranickým hlasům. A jenom v menšině těm jmenným hlasům. Čili dá se očekávat, že nebudu nikoli rozdělováno větší množství mandátů tím většinovým způsobem, ale bude to spíš jmenným způsobem.

Promiňte, poměrným způsobem. Pan docent Lebeda, který nám pomáhal tenhle systém vytvořit, zadal doktorandům za úkol, aby provedli nějaké modelové propočty. A mohli – zase samozřejmě hypoteticky, protože z reálných výsledků se to vytahat nedá – posoudit, jak by se ten systém za určitých okolností choval. Pro zjednodušení si dovolím říct, že čím větší celek, tím větší podíl bude těch poměrných sčítání. To znamená, více bude rozhodovat ta stranická volba. A u celku, jako je Praha, bude výhradně ta stranická, protože tady jsou sice vytvořené modely, kdy vždy nějaký mandát se přidělí tím většinovým způsobem, ale u velkého celku budou ty hlasy jmenné představovat marginální část v celkovém součtu. A tudíž může i nastat příklad, který jsem neilustroval v té tabulce, to jest, že nebude přidělen žádný mandát většinovým způsobem. Představme si to jako hromádky prostě. Při sčítání hlasů se oddělí hromádka s jmennými hlasy a zbytek se zpracovává normálně poměrným způsobem. Ale ten první krok je, že se vyhodnotí ta většinová volba. Takže řekněme u toho našeho prvního příkladu: budeme přidělovat 5 mandátů podle počtu hlasů, jaké získají ti kandidáti těmi preferenčními hlasy. Čili většinovou volbou. Řekneme, že do té volby postoupí jich 12, protože 12 lidí dostane nějaké hlasy. Půjde tam i ten, kdo dostal třeba jenom jediný. Nicméně ten neuspěje. Čili z těch 12 pouze 5 v tomto případě dostane mandát. Zbytek v té většinové volbě propadne. Ale pozor, to neznamená, že je vyřazen z té volby, jako takové, v podstatě zůstává v osudí do té poměrné volby, jestli si rozumíme? Nevím. Doufám. To znamená, kdo neuspěje v té většinové volbě, jako by zůstává zpátky na té stranické kandidátce, na svém místě, kde byl. Pokud získá mandát, tak tam není samozřejmě. A je nahrazen tím, kdo za ním byl na té kandidátce umístěn. Takže u těch většinových, u těch velkých celků se dá předpokládat, a myslím, že to tak i vychází, že tam bude převládat ta poměrná volba. Čili jakoby volba v současném systému. U malých celků to bude jiné. Tam samozřejmě, jak to víme i z reálné zkušenosti, čím menší obec, tím větší roli hrajou jednotlivci, tím více lidé dávají preference lidem, které přímo znají. Jsou obce, v mém obvodu jich znám několik, kde vlastně si sami vytvořili většinový systém, a to tak, že mají třeba sedmičlenné zastupitelstvo. A sedm, nebo každý jednotlivec, který se chce ucházet, si postaví svoji vlastní kandidátku se svým jménem. Čili s jedním jediným kandidátem. Čili vlastně vytvoří většinový systém sami. Tím, že tam žádné další kandidáty nemají. U těch malých obcí by tenhle ten systém směřoval spíše k tomu většinovému systému. Co je podstatné říci, že pro voliče se nic nezmění.

Tedy jaksi prvoplánově. Změní se význam volby, kvůli tomu to děláme, ale prvoplánově se nic nezmění, to znamená volič označí volební lístky, jak je zvyklý a podstatná část se odehraje při zpracování. Přizvali jsme při přípravách také tehdy náměstka, dnes ředitele sekce ministerstva vnitra pro volby, pana Vokáče, který – a teď jsem ho asi přejmenoval, to mi odpusťte – nám zkontroloval, zda to je technicky možné. A také máme kontrolu, jestli ten návrh je legislativně-technicky správný. Rovněž konzultoval statistický úřad, který potvrdil, že takové zpracování je možné. Co bude nutné? Vyškolit sčítací nebo volební komise v jednotlivých místech. Ale to stejně dělá ministerstvo před každými volbami, takže budou ti členové komisí instruováni, jakým způsobem mají připravit výsledek volby ve sčítání pro zpracování ve statistickém úřadu.

Jsou v tom návrhu ještě jiné změny a já nechám prostor zpravodajům a také kolegovi Štěpánkovi, aby je doplnil. Ale to podstatné si myslím, že jsem sdělil. Je to zkrátka úprava, která směřuje k cíli, aby volič měl možnost dávat preferenční hlasy, čili vybírat si i jednotlivce, čili naplnit to, co mu z jeho pohledu tento volební systém slibuje a nabízí.

Slyšel jsem často obavu, že jakmile připustíme většinovou volbu, čili jednotlivé hlasy, tak ve volbách vyhraje Karel Gott, tedy s odpuštěním, že už je po smrti a nemůže se to už stát ani hypoteticky, prakticky si myslím, že by nekandidoval. A chtěl bych také upozornit na to, že jsme se za těch 30 let hodně posunuli a že tyto celebrity už nefigurují na výsledkových listinách z různých voleb a nemyslím si, že by se občané ještě dnes tímto způsobem rozhodovali. Je možné, že uspěje nějaký populista, to se může stát, ale to se může stát i za stávajícího systému, to rozhodně není vyloučeno, protože pokud na sebe někdo strhne pozornost takovýmto způsobem, tak to může řada voličů promítnout do svého hlasování. Proti tomu, myslím, není žádná obrana než zkušenost voliče. A vzpomeňte si na různé volební výsledky za těch 30 nebo kolik už to máme, 33, 34 let od revoluce, že je možno sledovat, že volič se učí. Takže třeba kdo si dnes vzpomene na sládkovce, uspěli jednou a od té doby o nich neslyšíme. Aspoň ne na celostátní úrovni.

Čili já nemám strach z toho, že by nějaká hvězda, Jaromír Jágr bývá zmíněn jako příklad, převálcovala normální kandidáty zejména u komunálních voleb proto, že tam lidé nejvíce posuzují, co už o kandidátech vědí a jak byli v minulosti spokojeni s jejich prací. Komunální volby už byly mnohé, ani to nemám spočítané, čili mají z čeho čerpat a na jakou zkušenost navazovat.

Tento návrh není jediný možným řešením tohoto problému, to přiznáváme, ale je to návrh elegantní, je to návrh, který řeší problém. A dává prostor voliči, aby uplatnil svou znalost a své skutečné preference. A „aby si mohl“ nadále ve volbách hrát s výsledkem podle toho, jak si nejlépe myslí, že by to měl činit.

Pro tuto chvíli ode mě vše, pane předsedající, děkuji za pozornost, kolegové.