Žalostný hlouček asi deseti osob, který se shromáždil u výchozího bodu na Šilingrově náměstí dával od počátku tušit, že monumentální představy organizátorů tentokrát asi zůstanou nenaplněny. Definitivní ránu celé události potom zasadila Policie, která se po dřívějších zkušenostech zřejmě rozhodla nedělat nadále ozbrojenou ochranku teroristům při blokádách silnic a celou akci jednoduše okázale ignorovala.

Hrstce klimatických pomatenců potom nezbylo, než za absolutního nezájmu veřejnosti schlíple projít městem po pěší zóně a celou akci následně na Moravském náměstí odevzdaně rozpustit. Bylo na nich vidět, že byli vlastně docela potěšeni tím, že jsme o jejich akci v roli nesmiřitelných kritiků a odpůrců projevili určitý zájem alespoň my Svobodní. Mám však za to, že příště bude i pro nás určitě lepší čas strávit nějakým jiným způsobem. Třeba příjemnou projížďkou na kole či v autě, anebo procházkou v ulicích Brna, které jsou obvykle pro chodce dodržujícího standardní pravidla provozu, naprosto bezpečné.

Při tom klimatické pochody Poslední generace před necelými dvěma měsíci začínaly tak nadějně. Ačkoliv se aktivistů v Brně nikdy nesešlo o moc víc než asi čtyřicet, přece jen prvnímu z pochodů alespoň asistovalo několik novinářů a provázely jej rozsáhlé policejní manévry, kterým velel dokonce důstojník v hodnosti plukovníka.

Pravda, účast některých tváří známých i z pražských pochodů dávala tehdy tušit, že to v Brně s podporou Poslední generace nebude zase tak žhavé, ale přesto jsme s napětím očekávali, kdy do našich ulic vtrhne zelená revoluce, odvážní jinochové a děvy se statečně přilepí k asfaltu, spasí tak naši milovanou modrou planetu a zavedou všude svůj kýžený klimatický komunismus.

Pochody ulicemi však měly od té chvíle jasně sestupnou tendenci, aktivistů ubývalo řadou téměř geometrickou, novináři, nedočkavší se očekávaného pouličního skandálu, ztratili zájem již při druhém z pochodů, policejního plukovníka časem nahradil pouhý kapitán a tato trajektorie se zřejmě svého dna dotkla právě toto úterý.

Zatím se tedy zdá, že tato generace blouznivců je skutečně poslední a pomalu vymírá. Nenechme se tím však příliš ukolébat.

Při pohledu zpět je dobré si připomenout, že původní počet bolševiků, kterým se v roce 1917 podařilo úspěšně na více než 70 let uchvátit vládu v největší zemi světa a zavést tam svůj krvavý režim, který úspěšně dále exportovali mimo jiné i k nám, odhadují historikové na pouhé nižší tisíce. Platí tedy, že ve vhodné nestabilní společenské situaci může i nepatrná hrstka odhodlaných totalitářů snadno vnutit svůj ničivý režim mlčící většině.

A přesně o něco takového se softteroristé z hnutí Poslední generace vytrvale pokouší. Nedovolme jim to!