Vedení měst a obcí se snaží o své občany postarat. Ví, že se dostupná zdravotní péče stává vzácnou komoditou a v horizontu dvou až pěti let jim některý jejich lékař oznámí, že odchází do penze. Pokud již neodešel. Hledají za ně náhradu, dotazují se, volají na VZP, objíždí mladé lékaře, hledají na internetu, schvalují pro ně různé benefity, ať v podobě dotací či osvobození od nájemného. Všechno marně. Znám obec, která nabízela i stavební parcelu, jen aby do prázdné ordinace nastoupil lékař. Nepovedlo se.
To, a daleko více, zaznělo na konferenci o dostupnosti zdravotní péče, která proběhla ve Žďáře nad Sázavou pod mou záštitou. Byli přítomni starostové, lékaři a jinak zainteresované osoby. Přednášeli MUDr. Vít Kaňkovský, MUDr. Romana Bělohlávková a Mgr. Luboš Kliment.
Co na to pojišťovny? Pojišťovny neustále opakují, že lékařů je dost a do pětatřiceti minut dojezdové vzdálenosti máme v okolí jednoho či více lékařů, kterého sháníme. Mají možná pravdu, nicméně onen lékař má na dveřích cedulku „NOVÉ PACIENTY NEPŘIJÍMÁME!“ Ale to by zaměstnanci pojišťovny museli aspoň zvednout telefon, či sebe a danou informaci si přinejmenším ověřit, než nás do oné čekárny odešlou.
Kterých oborů se krize dotýká nejvíc a jaká je prognóza? Pod primární zdravotní péči v ČR spadají čtyři obory, a to: stomatologové, ambulantní gynekologové, praktičtí lékaři pro dospělé a praktičtí lékaři pro děti a dorost. Právě u dětských lékařů čekáme největší krizi. Podle současného trendu počtu odcházejících lékařů dojde do 20 let k jejich poklesu o 33 %. Zůstane o 750 lékařů méně než v současnosti.
U stomatologů nejsou čísla lepší, přesto je pravda, že celkový počet v republice je dostatečný. Problém je v tom, že většina stomatologů je soustředěna v Praze a velkých městech. Na naše vesnice na Vysočinu je nic neláká. Také VZP raději uzavírají smlouvu s lékařem, který má ordinaci ve městě. Těm, kteří nemají uzavřenou smlouvu s pojišťovnou, platíme „na ruku“. Nejeden stomatolog má ve své kartotéce až o polovinu zaevidovaných pacientů méně než lékař před dvaceti lety. Výrazně se tak snížil počet pacientů na jednoho lékaře.
Problém je nepřímá úměra. Počet lékařů, kteří do zdravotního prostředí vstupují a počet lékařů, kteří vystupují, není stejný. Vystupujících je jednoznačně víc. Průměrný věk lékařů na Vysočině se blíží k šedesátce a informace alarmuje k iniciativě začít něco konečně řešit.
Prvotním úspěchem je, že se o problému hovoří. Už to samo o sobě může pomoci nasměrovat k řešení: Za prvé, jednoznačně se zaměřit na studenty středních a vysokých škol a apelovat na zvýšení absolventů lékařských fakult. Ty musí být podporovány ze strany státu a musí mít možnost své studenty kvalitně vzdělávat dostatečným množstvím kvalitních školitelů. Za druhé, vznikl projekt HIPPOCRATES, který bude sloužit jako studnice talentů a zásobárna dat o nabídce a poptávce lékařů.
