Možná, že i já jsem otevřel stavidla kultu "VŮDCE", jako předseda politického hnutí ŘÁD NÁRODA, když moje politická bárka jednoznačně nabrala dosud nevídaný a pro českou politickou scénu v reálu neznámý směr v duchu: "PRYČ S VNITROSTRANICKOU DEMOKRACIÍ!".

Spekulace jsem navíc možná podpořil i tím, když jsem vytvořil ŘN rezidenční sídlo v Praze 6, na adrese, které se raději v dnešní době vyhne každý náš politik, vyjma prezidenta Miloše Zemana. (Tedy na Zátorce 9, v bývalé vile prezidenta Beneše).  

Nebráním se takovým spekulacím, ale musím dodat, že jsem podepsal dlouhodobou nájemní smlouvu. Pokud někomu vadí, že tento objekt je ve vlastnictví Ruské federace, tak já s tím problém nemám. Když navíc přihlédnu, jaké jsou nájemní podmínky a další doprovodný servis pronajímatele v náš prospěch, tak si tuto smlouvu mohu závidět i sám sobě.

Přesto jsem dostal z médií dotaz, jaký postoj mám k Ruské federaci.Jednoznačně můžu potvrdit, že k současnému řešení evropské krize je mi postoj Rusů blízký. Plně souhlasím s jejich vztahem k vlasti a jejím občanům. Je mi to totiž stokrát bližší než cokoli jiného vnucovaného údajnými spojenci z Evropské unie. A výroky typu: ‚My nepotřebujeme menšiny, ale menšiny potřebují nás‘, jsou mně určitě bližší, než rétorika vyzývající: ‚Přijďte k nám, my se o Vás budeme starat na úkor vlastních lidí‘.

Můj současný pohled na dění u nás vystihuje asi nejlépe následující věta: „Občané, probuďme se ze snu o zářných zítřcích, budoucích slibovaných jistot a prosperity sociálního státu. Je to klamná vize.“

Prý jsem „zemanovec“

Lidé se mě taky ptají, jestli jsem „zemanovec“. Ano, Miloš Zeman je můj pan prezident. Je to neskutečně chytrý muž, vlastenec a prostě k němu chovám úctu.  Chtěl bych ale zdůraznit, že jsem mu dal svůj hlas již při jeho přímé volbě. Dnes je mi špatně z lidí, kteří ještě v době po jeho zvolení nosili placku s nápisem: Zeman není můj prezident. Dneska na vlně jeho politického i společenského úspěchu jsou už pro změnu až fanatickými příznivci akcí na jeho podporu a vyzývají druhé: Podpořte Zemana. Ta naše národní povaha je hrozná.

Zatím jsem jediný, kdo vyřval nahlas, že jsem konzervativní nacionalista

A když už jsem tu začal rozvádět spekulace, které se v souvislosti se mnou, mým jménem a někdy i Řádem národa objevují, je třeba, abych uvedl na pravou míru to, co v našem hnutí sledujeme novým zněním stanov.

Je třeba začít v tomto případě s vysvětlováním úplně odjinud. Byl jsem zatím jediný, kdo v této zemi nahlas vyřval a přiznal, že jsem nacionalista nebo chcete-li přesně, že jsem konzervativní nacionalista. Nebudu tedy opět opakovat, co to znamená. Kdo se podívá na naše priority, tedy vlast, tradice, rodina, zákonnost a podívá se na priority Putinovy administrativy a rétoriky pana prezidenta Zemana, tak lehce uvidí, že se nikam nepřikláníme. Pouze jsme našli subjekty, které mají stejné priority jako my. Pokud to někdo nazývá tak, že se přikláníme k politice Putina a Zemana, jak jsem někde slyšel, tak v tom případě říkám: ANO, je to tak.

Celá naše odlišnost tkví pouze v tom, že jsme se rozhodli přistupovat k voliči a především k našim předvolebním slibům, zodpovědněji než ostatní. Tak, aby samotné hnutí mohlo ovlivňovat v rámci kontroly svých členů výkony svěřených mandátu a veřejných funkcí, musí k tomu mít nástroje. Už bylo dost vědomých nereálných slibů nebo absolutních odklonů od politických cílů v momentě, kdy pan poslanec nebo starosta získal svůj mandát. Pak už byl on a zase on a nějaký sliby, které dal naivkovi voliči, ho už moc nezajímají.

Z těchto důvodů za naše hnutí nesmí kandidovat člověk bez politické příslušnosti.

Já osobně mám plné zuby všech těch, kteří zneužívají tváří z oblasti sportu a kulturního světa a jako hyeny cizopasí na dřině jiných jen proto, aby získali vytoužené hlasy voličů. Nebojte se, již i v našem hnutí se ozvaly hlasy, že by bylo zapotřebí si koupit známé tváře. Můj postoj je jasné NE. Pokud je významný sportovec nebo umělec běžným členem našeho hnutí, tak hurá a národe, zírej! Ale jinak ne. On totiž člověk, který není přímo členem uskupení lidí, kteří jdou a pracují pro splnění nějakých cílů, nemůže být srdcař. Nebude se pak za svoji věc a věc svého voliče prát.

Vzdání se imunity

Ano, dalším důležitým bodem je vzdání se imunity při zápisu kandidáta na kandidátní listiny na posty, které tuto imunitu ze zákona přinášejí. Můžeme polemizovat o účinnosti tohoto právního aktu, ale na druhou stranu je to krok, kterým dává najevo kandidát, že ke svým voličům, volebním slibům a cílům své mateřské politické organizace přistupuje odpovědně a se svojí plnou právní odpovědností.

A v neposlední řadě si každý kandidát našeho hnutí musí s plnou právní i ekonomickou odpovědností uvědomit, že je pouze reprezentantem produktu hnutí, že není vlastníkem tohoto produktu. Ten mu byl pouze svěřen k tomu, aby mohl dostat voličské hlasy, na základě kterých získává svůj mandát. Obchodně řečeno: Dostal do rukou produkt ve formě vize, na jehož vytvoření pracovalo mnoho lidí a byly vynaloženy nemalé finanční prostředky. Volič mu za tento produkt (vizi) zaplatil svým hlasem. On je povinen jak voliči, tak své mateřské straně dodat plnění. Pokud tak úmyslně nebo z nedbalosti neučiní, musí nést škody vzniklé mírou investice do jeho osoby vložené.

Správně tušíte, reakce, se kterými jsem se v souvislosti s tím setkal, jsou veskrze negativní. Je mi jasné, že mnoho našich kritiků bude poukazovat na nedemokratičnost našeho postoje z jedné strany a z druhé na problémové vymahatelnosti našich představ právní formou.

Přesto si dovolím tvrdit, že náš krok je prvním krokem, jak neobelhat voliče této země a vyžadovat slíbené. V neposlední řadě je to návrat k Prvorepublikové politické kultuře, která bohužel vzala za své.

Četník proti vlastním členům?

Také se může zdát, že tomu tak bude a zdá se to velice správně. Jen bych vypustil výraz proti. V našich stanovách je uvedeno, že garantem plnění vůle voličů je předseda hnutí – a tím jsem já. K tomu mně stanovy dávají konkrétní oprávnění. Někdo přece musí v rámci vnitrostranické odpovědnosti provádět kontroly svých vlastních lidí, zda plní to, co plnit mají.

Proto si stojím za tím, že předseda politického subjektu by měl být především předsedou, který na žádnou volenou funkci nekandiduje. On totiž předseda po volbách a je jedno, jestli zrovna do parlamentu nebo do komunální oblasti, musí začít vyvíjet jednak konzultační a především kontrolní činnost svých členů, kteří obsadili volené posty. A kdo jiný než mateřská organizace zvoleného politika by měla být garantem jeho neodklonění od volebních slibů a nezpronevěření se zájmům voliče z důvodů vlastního prospěchu? Kdo jiný než předseda vlastního politického subjektu by měl podat trestní oznámení na vlastního člena, který v rámci výkonu své volené funkce porušil byť z nedbalosti, nebo dokonce úmyslně, zákon? Jak může být předseda politického subjektu odpovědný voličům za předvolební sliby, když po volbách pobíhá mezi parlamentem, ministerstvem a vládou? Ve své podstatě mu nemůže zůstat čas na kontrolní činnost vlastních lidí. Kdo si myslí, že to není potřeba, je naivní.

Lidi, kteří jdou do politiky, je nutné kontrolovat

Nejlépe to snad řekl nedávno předák hornických odborů Jaromír Franta při jednom našem setkání: „Co nám zůstalo? Buď ty politiky plácat po zádech, že jsou dobří, nebo po hubě, že se na nás píp píp píp...“. Ta slova mluví za vše a jsou neskutečně pravdivá. Politici skutečně musí být odpovědní vůči svým voličům, protože jinak by měla platit slova pana Franty.

Každý předseda, jehož politický subjekt žije ze státních peněz, by proto měl dohlížet na to, aby ti, kteří umožnili čerpání těchto financí stranickým sekretariátům, dostali to, co jim bylo slíbeno. V nejhorším případě, že se pro to udělalo vše, co šlo.

Nebudu kandidovat v parlamentních volbách

Hnutí se parlamentních voleb v roce 2017 samozřejmě zúčastní, ale já určitě kandidovat nebudu. Na mně zůstane ta následná kontrolní a řidící činnost uvnitř hnutí. Máme již dnes dostatek vynikajících lídrů, kteří to zvládnou i beze mě. Já podle svého svědomí i stanov hnutí zůstanu garantem slibů pro naše voliče.

Jsem přesvědčen, že už jsme navzdory všemu uspěli

Ovšem musíme si položit otázku, co za úspěch považujeme. Podívejte se, všude řveme, že jsme konzervativní nacionalisti a pořád jsme tady. To znamená, že lidé se přestali bát slova nacionalismus. Možná výraz nacionalismus již ani nepovažují za zavrženíhodné označení. Jinak by nám přeci tak utěšeně nerostla členská základna a řady příznivců. Podle mě končí doba všeobjímajících politických subjektů a vrací se doba národních identit. Hranice toho, co je společnost schopna unést v definici multikulturalismu, byla jednoznačně překročena. A probuzení je to tvrdé. Tím nemám na mysli pouze imigrační vlnu, ale i vztahy k potlačování nároků na právní, rozhodovací i ekonomickou identitu jedněch zemí nad druhými. Mluvím konkrétně o vztazích uvnitř EU.

Nezúčastňujeme se současné vlny demonstrací proti Islámu. Proč?

Dá se poukázat, že většina politických subjektů, včetně dospělých hnutí a stran, se těchto demonstrací nezúčastňuje. Proč bychom tedy měli my? Nešíříme rasovou a náboženskou nenávist.

Nejsem navíc ani přesvědčen, že demonstracemi tohoto charakteru se opravdu dá něco změnit. Pouze je tak mocipánům této země předváděn skutečný stav jejich rádoby budoucích politických konkurentů. Ty demonstrace jsou tedy především akcemi na prezentaci politiků před svými budoucími voliči. Každý prostě jde svojí cestou. My též.

Možná jsme se naší rétorikou absolutně vyčlenili z našeho politického spektra. Nebojím se říci, že jsme větší nacionalisté, než kdokoli jiný v tento zemi. Dodávám: ano a vůbec se zato nestydíme.