Předně se chci hluboce omluvit, že k nečemu takovému vůbec došlo. Bohužel, jak se říká: "člověk míní, život mění a nemoc nechodí po horách, ale po lidech". Mrzí mě Vaše rozčarování.
Nemám mistrnou výmluvu typu: jednání, pracovní oběd atd. Řeknu Vám prostou pravdu.
Ti, kdo mě znají vědí, že nejsem žádný flákač, nikdy jsem nic nevzdal
ani se nebál "zamakat" ovšem ve čtvrtek vyvrcholily zdravotní problémy
mých dětí a manželky natolik, že jsem bohužel musel, jako milující otec
začít rychle jednat. Syn, kterému jsou tři roky, musel na akutní příjem
na infekční oddělení do nemocnice, v ten stejný okamžik musela dcera,
které je pět let, se zánětem středního ucha rovněž do nemocnice a moje
žena, která byla v horečkách už jednala z posledních sil. Rozhodl jsem
se jako otec jet rodině pomoci. Přiznávám, že nejsem kamenný
profesionál a osud rodiny mi není lhostejný. Nedokázal jsem sedět a
ženu v této situaci nechat samotnou!
Než jsem však tento
nelehký krok udělal, šel jsem vše prokonzultovat s předsedou klubu
senátorů ČSSD a s předsedou SENÁTU. Oba mi dali kladné stanovisko a
řádně mě omluvili.
Je mi líto, jestli jsem Vás zklamal a mrzí
mě, že mě považujete za někoho, kdo nemá disciplínu a ulívá se z práce.
Věřím však, že Ti kdo chtějí si na mě a mou prácí udělají názor sami a
nepodlehnou mediálnímu honu na viníka.
Děkuji za to, ze jste
věnovali čas tomuto textu, omlouvám se, že byl tak dlouhý a v tento
krásný den Vás nutil sedět u počítače a číst, ale považoval jsem za
nemyslitelné nechat celou záležitost bez omluvy a vysvětlení.
S úctou
Jozef
