V pondělí dne 16. října jsem v podvečerních hodinách zamířil do metra Vltavská. Před vchodem jsem potkal svého mladšího přítele pana Mgr. Bc. Jana Kopala, jak přímo se svatým nadšením rozdává právě vydaný předvolební leták SPD, v jejímž čele stojí pan Tomio Okamura. Honzíček se zkrátka činil. Prohodil jsem s ním pár veselých slov a pokračoval v cestě domů. Následujícího dne mne volal jeden můj kamarád s tím, že Honzíčka z této strany vyloučili.
Začal jsem pátrat po internetu a skutečně jsem našel článek iDNES, ve kterém o našem extremistovi píše jistá paní Barbara Janáková a polovina z toho jsou samé nesmysly. Zkrátka a dobře – jedná se o článek odpovídající intelektuální nemohoucnosti dnešní novinářské obce. Píše zde, že kolega Kopal byl členem extremistických stran Vlastenecká fronta, Národní strana a Národně sociální blok. Jaká je skutečnost? Vlastenecká fronta není politickou stranou, ale občanským sdružením a kolega Kopal nikdy jejím členem nebyl. Říkám toto s veškerou odpovědností jako její někdejší předseda a v současné době řadový člen. Pokud se týče Národní strany, tak i zde je paní redaktorka na omylu, i v tomto případě se tvrzení o členství Jana Kopala nezakládá na pravdě. Výše uvedený kolega pouze za tuto stranu kandidoval do Poslanecké sněmovny, tehdy šlo o pokus sjednotit všechny národně orientované politické subjekty, nicméně celý projekt neuspěl. No, a do třetice všech nepravdivých tvrzení musím sdělit paní redaktorce skutečnost, že strana pod názvem Národně sociální blok nebyla nikdy ministerstvem vnitra zaregistrována, i když zde pokus o uvedení tohoto názvu na naši politickou scénu byl. Myslím, že o kvalitě naší novinářské společnosti si mohou čtenáři svůj obraz učinit sami. Ke kolegovi Janu Kopalovi jednu perličku. Když jsem se jej konečně dovolal, tak jsem mu nabídl napůl žertem, na půl zcela vážně vstup do ČHNJ. Odpověď zněla „Jsi už třetí“. Jak vidno, situace se začíná měnit a být považován za extremistu začíná být žádoucí.
Nyní k SPD a to k jejímu předsedovi. Proč po celou dobu nechával pracovat na volební kampani člověka, o kterém se po dobu 20 let psalo v režimních tiskovinách jako o extremistovi? Řada novin se přímo předháněla, aby tohoto někdejšího novináře všemi způsoby očerňovala, takže celý postup SPD je přímo klasickou ukázkou, že se zde jedná o stranu zcela nevypočitatelnou, která nemá v Poslanecké sněmovně co dělat. Píši tato slova poprvé, i když se mi některá počínání této strany již dříve nezdála. Uvedu jeden příklad. V jednom starším rozhovoru pro Právo pan Okamura uvedl, že údajně řekl předsedovi Národní demokracie, že nesouhlasí se šibenicemi umístěnými na jedné manifestaci této strany, které se on osobně účastnil. Celá věc se nezakládá na pravdě. Říkám to jako člověk, který, na rozdíl od pana předsedy, skutečně panu Bartošovi vyjádřil nesouhlas. Před několika měsíci, kdy jsem hovořil s některými funkcionáři Úsvitu, tak jsem jim trochu vyčítal jejich způsob rozchodu s panem Okamurou. Dnes jejich pohnutky plně chápu. Ono totiž být přímo závislý na někom, o kom nevíte, kdy vám vrazí nůž do zad, je skutečně velmi nepříjemné. Tím nechci říci, že provedená forma ze strany funkcionářů Úsvitu byla zcela politicky legitimní.
Nyní k některým programovým aspektům SPD. Plně souhlasím se zaváděním principu přímé demokracie. Jenže celou záležitost je nutno provádět postupně. A s určitou osvětou. Toto mé tvrzení vychází ze skutečností, že se v řadě míst uskutečňuje referendum za jasné věci a přitom se jej nezúčastní potřebný počet voličů. Druhou záležitostí je problematika odvolávání politiků. Tato záležitost příliš zavání minulým režimem. Zde musím poukázat na případ irské teroristky Bernadetty Devlinové, která byla volena v katolickém okrsku Severního Irska do sněmovny, i když seděla ve vězení. Podotýkám, že nechci za každou cenu hledat vzor v Británii, ale celou záležitost zde dávám v úvahu. Dle mého soudu, je-li někdo někam zvolen na určité období, mělo by to být respektováno, jinak jsme na cestě k totalitní praxi. Většina tak zvaně odvolaných politiků končila totiž v kriminále.
Co říci závěrem? SPD se začíná projevovat jako neseriózní partner s ne příliš zásadovým vůdcem, na kterého zřejmě nebude spolehnutí, a který může kdykoliv přes noc změnit v zájmu svých úzkých sobeckých cílů své stanovisko. Zatím se to projevilo na jednom člověku. Co když se to zítra projeví na celém národě?
V Praze, dne 19. října 2017
