Nahlédněme na drobné kousky životních příběhů. Pojďme prstem jemně přebírat každodenní chvilky a vnímat maličkosti. Vždyť z malých kousků jsou seskládány úžasné a fungující celky.
Když potkáte dědečka, který kráčí s vnoučkem. A vnouček se ptá: „dědečku, proč to auto troubí?“ Dá se již předem předpokládat moudrá a rozvážná odpověď? Byť se jedná o nedůležitou záležitost?
A kousek jinde, z kuchyně přízemního bytu, zaslechneme hlásek malé vnučky: „babičko, nudle jsou z mouky?“ Zde také předpokládáme již předem moudrou odpověď?
Jak jednali naši dědečkové, když jim někdo vstoupil na pole a ničil jim úrodu? Vzali bič a hnali ho sviňským krokem? Jak jednali dědečkové našich dědečků, když někdo vstoupil na jejich pastviny a bral jim z jejich stáda? Vzali bič a hnali ho sviňským krokem? Proč byli nepřátelští vůči příchozím?
Ne! Byli přátelští. Přátelští vůči nám. Přátelští vůči svým potomkům. Bránili chléb, z něhož jsme vzešli. Zamordovali hordy nájezdníků, abychom se mohli narodit, najíst, přežít a přivést na svět další potomky.
A tak se zamýšlím. Z čeho vzešla moudrost? Kde vzniká rozvážná odpověď? Kolik desetiletí zraje lidská mysl k rozvážné moudrosti? Zaslechnu-li vášnivou diskuzi mladých politiků, kteří vysloví mnoho myšlenek. Jak moudří a rozvážní jsou? Jsou již těmi moudrými a rozvážnými, kteří si uvědomují, že chránit ten svůj kousek země je službou potomkům?
Sleduji postoj pana premiéra a ministrů. Ještě nedospěli?