Známý pokus dokumentuje pan Festinger, který se v roce 1954 infiltroval do skupiny lidí, kteří věřili, že přijde velká potopa a konec světa. Členové této skupiny měli být zachráněni létající lodí. Tito lidé se vzhlédli v jakési prostoduché ženě, která je vedla, a prodali své domy a opustili své rodiny. Ale v daný den potopa nenastala. A jak na tuto skutečnost tito lidé reagovali? Vyšli do ulic a manifestovali světu, že oni zachránili svět svou vírou.

Z krizových studií vypracovaných v USA vyplývá, že při vzniklém požáru v budově většina lidí nevěří požárnímu poplachu, a i když už je cítit kouř a viditelné plameny, stále mnoho lidí tuto realitu popírá. Ještě v roce 1935 byla většina lidí přesvědčena, že Němci nás neobsadí a Francie nezradí. Po roce 1939 lidé místo útěku dobrovolně nastupovali do transportů smrti do koncentračních táborů. V roce 1948 málokdo utíkal před komunisty a věřil ve znárodnění. Tanky našich spojenců v roce 1968 také většinu lidí „překvapily“. Dospěl jsem v socializmu a pamatuji si, jak velká část lidí odmítala realitu a byla přesvědčena o správnosti vedoucí úlohy KSČ. Paradoxem dnešní doby je, že právě potomci těchto lidí souznících s režimem se až nyní rozhodli bojovat minulé války s Ruskem, i když Rusko už není Sovětský svaz a s KSČ, která ztratila moc. Jsou stejně jako jejich rodiče a prarodiče přesvědčeni o správnosti vedoucí úlohy EK v rámci velké EU. Lidově řečeno, lidé se nedokáží podívat pravdě do očí a ignorují i jasné signály, pokud nejsou v souladu s jejich přáním, přesvědčením a v tomto případě i s výchovou v rodině. Nyní jsme se přidali k „Římské říši“ v době jejího rozpadu a lidé žijí opět ve vzpomínkách na minulost a odmítají realitu. Nemocnice se plní pacienty, ubývá personál a lidé umírají na COVID19, ale celá řada lidí věří konspiračním teoriím a manifestuje proti rouškám a existenci viru.

V masovém měřítku se opakuje výše popsaný pokus z roku 1954. Miliony lidí, média a politici se vzhlédli v postižené dívce, ničí vlastní ekonomiky a fanaticky bojují proti cyklickému oteplování země a suchu. Vědci, kteří nesdílí jejich přesvědčení nezískávají granty a nemohou publikovat. Pokud se ochlazuje a jsou záplavy, tak stejně jako v roce 1954 vše zdůvodní jejich snahou a ani průkazné argumenty neotřesou jejich vírou ve svatou Grétu. Země je ohrožena přelidněním, ale média ani politici o tom nemluví. Evropu ohrožuje nelegální migrace nekompatibilních kultur. V zemích západní Evropy narůstá kriminalita, vznikají nové a nové no-go zóny, lidé se bojí, ale pro představitelé EK je to obohacení naší kultury. Učebnicovými příklady kognitivní disonance jsou reakce na migraci u nás, „vždyť tady žádní nejsou“, nebo „oni k nám nechtějí“… Tyto výroky lidí, žijících ve společném Schengenském prostoru, v kontextu s kvótami a opakovaným tlakem EU na V4 na příjímání migrantů, připomínají majitele domku v již hořící vilové čtvrti, který odmítá rozbalit hadici a volat hasiče se slovy „vždyť náš dům nehoří“.  

Kognitivní disonance objasňuje víru miliard lidí v nespočet ideologii, náboženství, bohů a proroků či konspiračních teorii. Přesvědčení a víra lidem na jedné straně dává sílu, ale na druhé straně může být velice nebezpečná a zneužitelná. Společnost globalistů, která je přesvědčena o svém poslání, mění historii, bourá sochy, zakazuje filmy a zavádí celosvětovou cenzuru. Upravují neustále realitu a fakta, jen aby vše bylo v souladu s jejich ideovým přesvědčením. Bohužel měřítko, v jakém se celá plejáda zvrácených hodnot a ideologii šíří světem, je nesrovnatelné s minulostí. Ani realita, matematika či fyzika a ani jiné exaktní vědy nedokáží zamezit i sebedestruktivnější ideologii šířené globálními médii, organizacemi či státy.   

Možná existuje způsob, jak ochránit normální svět, ale k tomu potřebujeme odvážné a čestné muže a silný a sebevědomý národ, který si včas uvědomí, co je důležité a nebude se honit za malichernými návnadami médii. Jedině lidé, kteří budou neustále korigovat názory podle reality, matematiky, fyziky, historie a zkušeností předků, budou používat selský rozum a analyzovat a kalibrovat události, budou stateční a nenechají se ovlivňovat davem a médii a budou trvat na svobodě slova už z principu a budou chránit demokracii a bojovat proti všem omezením svobody a proti každému tabu, tak jedině tito lidé mohou být nadějí pro tento svět. Važme si takových lidí a buďme také takoví.