Mám v tuto chvíli vážné pochybnosti o důvodech k amnestii. Bohužel to opravdu vypadá, jako kdyby byla jistým obviněným šita na míru.

V zásadě je přitom amnestie dobrý právní nástroj. Má se používat vzácně a prezident by měl velmi citlivě promyslet, koho omilostnit. Amnestie, která byla udělena prezidentem Václavem Klausem, je pozoruhodná v mnoha oblastech. Za prvé, dle ústavy odpovídá za amnestii vláda a kontrasignuje ji premiér.

Nicméně, v případě Klausova kroku premiér nejen, že nenechal amnestii odsouhlasit vládou. On o ní vládu ani neinformoval. Jediný, kdo o amnestii věděl, byl ministr spravedlnosti, protože na celém procesu spolupracoval. Všichni ostatní ministři, včetně mě, jako prvního místopředsedy vlády, neměli tušení, co se připravuje a dozvěděli se o tom teprve při novoročním projevu prezidenta republiky.

I kdyby amnestie byla připravena těsně před vánočními svátky, existuje snad e-mail, telefon a jiné prostředky, kterými se premiér mohl se členy vlády spojit. Neučinil tak a já doufám, že nám objasní důvody tohoto zvláštního jednání při příštím setkání.

K obsahu amnestie: Ta byla pozoruhodná tím, že se nesoustředila jen na lehčí přestupky a přečiny. Takové, které jsou v jiných evropských zemích trestány alternativními tresty. Třeba pokutou, domácím vězením, nikoli - jako u nás – žalářem. Nebo jen mladistvých či naopak starých a chorých.

Omilostněni byli i lidé, kteří se podíleli na největších aférách ČR. Obzvláště smutné je, že abolice probíhajících právních řízení (kauzy táhnoucí se mnoho let bez soudního verdiktu) znamená, že poškození se nemohou domoci pomoci. Ministr spravedlnosti je sice odkázal na možnost bránit se soudní cestou, civilním procesem. Když ale člověk zná délku procesů a složitost důkazního řízení, je to vlastně přímý výsměch obětem. Nyní se tedy musíme soustředit na to, jak oběti odškodnit.