Od 1.1.2017 byla minimální mzda v Německu nastavena na 8,84 Eura/hodinu. V některých oborech může být minimální mzda vyšší díky kolektivním smlouvám. Například ve stavebnictví je ve výši 11,15 Eura/hodinu. V přepočtu na české koruny je minimální mzda v Německu cca 230 Kč, to je asi 4x více než česká hodinová minimální mzda, která je 66 Kč. Minimální měsíční plat v Německu je tedy zhruba 40 000 Kč pro letošní rok, zatímco v České republice je tomu 11 000 korun. Kdyby naše sociálně laděné vlády pozvolně zvyšovaly minimální mzdu tak jak se mělo, tak tento rozdíl není tak markantní. Nyní by situaci chtěli zachránit pozváním levné pracovní síly z východu.

Vzhledem k množství zahraničních montoven zvláště těch německých, které lidem nabízejí práci za almužnu, ze které nemohou pomalu ani vyžít, se stala Česká republika lacinou manufakturou za humny Německa. O průměrné mzdě, která v 1.čtvrtletí letošního roku činila 23 704 Kč si většina těchto lidí může jen nechat zdát, proč se tedy divíme, že nám odcházejí lidé pracovat do zahraničí a nechtějí být novodobými otroky?

I čeští podnikatelé si musí sáhnou do svědomí a zase vrátit ty příjmové nůžky někam do normálního stavu. Pokud majitel firmy jezdí posledním „bavorákem“ a staví si vilu za 100 mega a svým zaměstnancům dává 13 tisíc hrubého, tak se asi není čemu divit, že ho personál opouští. Za jídlo a ubytování už nikdo pracovat nebude. Člověk si chce po práci užívat života a to je za české mzdy nemožné. Problém českých firem je také to, že se místo kvality, lepších služeb a profesionální logistiky vrhly na slevy a pak mají problémy, protože si nemohou účtovat víc.

Nejhorší situace je v pohraničí, to se tak stává z hlediska perspektivy ohroženou oblastí na druhou stranu firmy sklízí to co zasely, motto managementu každý je nahraditelný začalo platit i opačným směrem. Před pár lety zaměstnavatelé říkali ústy svých manažerů "nejsi spokojený? Tak jdi, za branou je na tvoje místo deset takových" a teď firmy čekají loajalitu?

O smlouvy na dobu určitou, minimální základ a k tomu padesát procent pohyblivá složka si firmy loajalitu zaměstnanců nevybudovaly a ti přestali mít o takto zaplacenou práci zájem. O vysokoškoláky bez praxe zájem příliš nebyl, no a světe div se oni se po získání praxe nevrací. Bude li to tak pokračovat zastaví se investice v pohraničí, které začne ekonomicky, ale i sociálně a kulturně vymírat.

Češi si vydělávají málo a musí situaci řešit půjčkami. Zadluženost českých domácností dosáhla koncem loňského roku výše 1,4 bilionu korun, dluží už i kojenci. Ceny a služby na českém trhu jsou srovnatelné s cenami v Německu, ale mzdy dosahují jen třetinových nebo čtvrtinových částek, to se však musí někde objevit a to někde jsou jsou úvěry, hypotéky, leasingy a spotřební úvěry. Český člověk pracuje za třetinovou mzdu té německé, ale za dobu 28 let od převratu se spotřební ceny, nájmy, hypotéky a životní náklady dostaly na srovnatelnou úroveň s Německem, takže bez úvěrů a půjček se lidé v České republice neobejdou, jelikož šetřit nemají z čeho. Na úroveň západu jak nám slibovali jsme se dostali, ale pouze jen cenami. Lidé mohou splácet úvěry jen tehdy pokud budou mít práci a tu jim zajistí za malé peníze zahraniční montovny. Německo tak vydělává na českém dělníkovi, který v montovnách dodá výrobu, v Německu se výrobek už jen zkompletuje a Německo má hrubý produkt. Máme tak sice vysoký podíl průmyslu právě díky těmto levným montovnám, ale s nízkou přidanou hodnotou, jelikož nejsou zaměřeny na produkci finálních výrobků. Zadlužená Česká republika tak pomáhá, aby Německo bohatlo a její občané pracují pro německou říši.

Jednou za 4 roky, když se blíží volby politické strany předhodí českému občanovi slib navýšení žebrácké mzdy o pár stovek a „rybička se chytí na udičku“. Vítejte v zemi, kde si politické strany kupují občany vizí almužny a oni jim to „žerou i s navijákem“. Za současným stavem v České republiky stojí naše česká povaha držet „hubu“ a krok, nevšímat si politiky, nechodit k volbám a dřít poslušně za mzdu, která stačí jenom k tomu, aby člověk přežil. Můžeme to změnit, ale jen společně, pokud v sobě nejdeme hrdost, přijdeme společně k volbám a současným politickým garniturám, které nás dostali tam kde dnes jsme řekněme sbohem.