Při útoku dochází mnohdy k tzv. paralýze, kdy oběť strachem zamrzne a není schopna se bránit nebo jinak projevit svou vůli. Časté jsou i případy vztahového násilí, kdy se oběť nebrání, neboť z minulost ví, že by to situaci zhoršilo či bylo více bolestivé. Podle poslankyně a členky Podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí Kláry Kocmanové je třeba po vzoru dalších 13 evropských států přijmout definici znásilnění založenou na chybějícím souhlasu, která by poskytla obětem lepší ochranu. Tento postup podporují i odborníci.
Ministerstvo spravedlnosti předložilo pouze návrhy zaměřující se na projev nesouhlasu oběti a žádnou variantu, která by zaměřovala pozornost na to, zda oběť mohla projevit a projevila souhlas, jak bylo původně dohodnuto zástupci většiny parlamentních stran. Návrhy zaměřené na projev nesouhlasu však nechrání oběti dostatečně.
„Vyžadování projevu nesouhlasu s konáním pachatele je pro oběti přehnaně zatěžující. Vezměme si jiný trestný čin, například krádež, ač jejich závažnost je samozřejmě nesrovnatelná. Tady přece také není nutné projevit aktivní nesouhlas proti tomu, aby někdo ukradl můj majetek. Jsem jeho vlastníkem, to je dostačující. Nemusím na zloděje křičet, že s krádeží “nesouhlasím” nebo svůj majetek dokonce fyzicky bránit. Pokud nedám jiné osobě k jeho užití souhlas, je to prostě krádež. A obdobně by mělo být pohlíženo na otázku souhlasu u znásilnění. Moje tělo je jen moje, bez mého souhlasu nemá nikdo právo s ním svévolně nakládat. Podobně jako u jiných trestných činů proto není žádoucí po oběti vyžadovat aktivní projev nesouhlasu. A takto by to mělo být i v trestním zákoníku,” sdělila Klára Kocmanová.
Piráti prosazují takovou úpravu, dle které by se sex bez souhlasu považoval za znásilnění. Nejenže pod tuto definici jednoznačně spadají také zmíněné případy tzv. paralýzy a nebránění se po zkušenosti z minulosti, tato právní úprava má navíc i další pozitivní dopady. Ze zahraničí víme, že vede ke zvýšení počtu nahlášených případů – dnes je v ČR z 12 000 případů znásilnění ročně nahlášeno pouhých cca 5 %.
Souhlasná definice znásilnění vede navíc i ke zvýšení počtu případů, které se dostanou před soud, a nakonec také k vyššímu počtu odsouzených. Oběti totiž díky změně legislativy a diskuzi, která jí provází, přestanou za znásilnění považovat pouze jeho stereotypní podobu, tedy násilný čin spáchaný cizí osobou v noci v parku, a budou mít větší důvěru a odvahu obracet se na policii. Obavy o nárůst falešných obvinění se naopak v zahraničí nepotvrdily.
„Ve své každodenní advokátní praxi se setkávám s obětmi sexualizovaného násilí. Jedná se o lidi, kterým jednání agresora významně ovlivnilo jejich následný život. Snahou nás všech by mělo být nastavit legislativu tak, abychom obětem nepůsobili další zbytečnou újmu a aby všechny případy znásilnění byly řádně vyšetřeny, pravdivě pojmenovány a spravedlivě potrestány. Návrhy ministerstva spravedlnosti by obětem i obviněným přinesly více utrpení a státu vyšší náklady než definice sexuálních deliktů založená na absenci souhlasu,” dodal odborník na problematiku sexualizovaného násilí advokát Daniel Bartoň.
