Nelze se divit, jestliže vláda stále váhá se zavedením progresivního zdanění, se zdaněním internetových firem a bankovních institucí, ale i několika set miliard korun plynoucích každoročně do zahraničí. Jediným, koho vláda připravuje o jeho peníze a úspory, jsou běžní občané České republiky. Dále tak naši republiku zadlužuje.
Náklady na zbrojení mají v příštím roce opět dosáhnout zhruba 2 % HDP a budou se pohybovat okolo 154 miliard korun. Alarmující je praxe, že i ty největší armádní zakázky za desítky miliard vláda uzavírá bez výběrových řízení. Na úkor obrany pak v něm chybí, i přes sliby členů vlády, peníze na růst platů hasičů, zdravotníků, nepedagogických pracovníků, ale i těch pedagogických.
Návrh rozpočtu pro oblast školství je sice rostoucí, ale stále v něm ještě do závazku vlády chybí závratných 30 miliard. V rozpočtu Ministerstva pro místní rozvoj pak najdeme směšnou jednu miliardu korun na podporu již tak pro většinu občanů nedostupného bydlení.
Pozitivně by šlo kvitovat masivní zvýšení financí na aktivní politiku zaměstnanosti či na dávky v hmotné nouzi. Na druhou stranu to však ukazuje, kam až naši republiku současná vláda dovedla. Do situace, kdy občanům nestačí jejich platy a mzdy na běžný život, často se jedná o státní zaměstnance, pobírající mnohdy mzdu, blížící se hranici životního minima, a musí žádat o dávky v hmotné nouzi, aby mohli s penězi aspoň nějakým způsobem vyjít.
KSČM současnou podobu státního rozpočtu důrazně odmítá. Nejen z hlediska skladby výdajů, ale i příjmů, kdy vláda příjmovou stránku staví především na penězích, které dostane z běžných občanů České republiky.
V případě výdajů sice národní investice (bez EU) dosáhnou 250,8 miliardy korun s tím, že narostou zejména dopravní investice, ale je otázkou, zda dokážou nastartovat ekonomický růst. Je totiž potřeba podotknout, že tyto zvýšené investice do dopravních staveb nezaručí, že se bude více stavět a rekonstruovat, neboť Česká republika je proslulá neúměrně vysokými cenami dopravních staveb.
Vláda naprosto podceňuje a ignoruje výdaje, spojené s platy ve státní sféře, kde v uplynulých letech došlo k poklesu reálných mezd o více než 20 procent, není schopna zajistit fungující školství a neumí nastartovat ani výstavbu cenově dostupného bydlení především pro mladé rodiny. A to na úkor především nesmyslného růstu výdajů na obranu.
