11. září 2001 provedli islámští teroristé do té doby nejhorší teroristický útok proti Spojeným státům a demokratickému světu vůbec.
Šlo o otevřené vyhlášení války západní židovsko-křesťanské civilisaci. Platilo tehdy, stejně jako platí dnes, že pokud chce naše civilisace přežít, musí zničit nepřítele, nebo on zničí nás. Dlouhá řada teroristických útoků, ke kterým v uplynulých dvou dekádách došlo v evropských zemích Západu, stejně jako nekončící terorismus namířený proti Státu Izrael, to prokazují.
Nevoláme po zničení islámského světa. Tvrdíme však, že máme nejen právo, ale i povinnost k našim předkům, k nám i našim potomkům bránit naši civilisaci i silou. Nebyli jsme to my, kdo tuto válku vyhlásil: stačí se zaposlouchat do výzev islámských lídrů a vzpomenout obrázky zfanatizovaných davů v mnoha islámských zemích, slibujících smrt Spojeným státům, Izraeli a „bezvěrcům" – tedy nám všem. Levice obviňuje zastánce naší západní civilisace z rasismu, xenofobie, a v zájmu „politické korektnosti" je ochotna zavírat před islámským nepřátelstvím oči. To je však krátkozraká, nebezpečná politika, která není v islámském světě vnímána jako velkorysost, ale jako slabost.
Poslední vývoj v Afghánistánu ukazuje velký význam odhodlání. Armády NATO měly a mají nad ozbrojenci teroristického hnutí Tálibán značnou technickou převahu. Přesto se spořádané stažení v mžiku změnilo v překotný útěk. Došlo jak k podcenění protivníka, tak k nerealistickému nadhodnocení schopností Západem budovaných a podporovaných afghánských sil – analýza, kterou příslušné složky učinily, se ukázala jako zcela nedostatečná. Po vynaložení nezměrného úsilí a (v neposlední řadě) finančních prostředků připomínají dnes poměry v Afghánistánu nápadně tytéž, které tam panovaly před zahájením operace Trvalá svoboda. Nejbližší doba ukáže, do jaké míry se podařilo ovlivnit Tálibán alespoň v tom smyslu, aby na území, které ovládá, neposkytoval zázemí a ochranu dalším teroristům, jejichž cíle se pak nacházejí přímo v zemích Západu. Snad operace NATO zapůsobila odstrašujícím dojmem. Ukáže-li se tato naděje jako lichá, budeme postaveni před velmi tísnivá dilemata.
První otázkou, kterou si musíme položit v každém případě, je otázka naší vlastní spolehlivosti. Nebylo pochyb, že afghánští spolupracovníci Armády ČR, stejně jako jejich rodiny, budou ohroženi na životech počínaje nejpozději stažením armád NATO. Zdá se být stále jasnější, že naše pomocná ruka jim byla nabídnuta váhavě, ostudně úzkému okruhu z nich a pozdě. Toto neomluvitelné selhání je ve výsledku zradou, za niž se platí nejen ztrátou charakteru, ale také většími obtížemi při jakékoli budoucí operaci podobného druhu. Vždyť má-li kdo takové spojence, není mu třeba nepřátel.
Konzervativní strana si s pohnutím a úctou připomíná oběti teroristického útoku 11. září 2001. Pokud Západ pochopí, že zlu se nesmí ustupovat, ale je nutné se mu za každých okolností postavit, nebyla jejich smrt zbytečná.
Za Konzervativní stranu
Jan Kubalčík, předseda
