Polsko, Litva a Lotyšsko jsou spojenci České republiky a je naší povinností nabídnout jim v tomto období stupňujících se provokací maximální podporu a pomoc. Vyzýváme tímto vládu ČR k podniknutí adekvátních kroků v tomto smyslu.
Jak jsme z otevřených zdrojů zaznamenali, Severoatlantická aliance celou situaci pozorně sleduje. Obáváme se, že postupná eskalace událostí má mj. za cíl prověřit odhodlání NATO postavit se za své členy na východním křídle se vší rozhodností. Tímto testem musíme projít úspěšně! Osvědčeným signálem odhodlání je např. nabídka přesunu vojenských a bezpečnostních kapacit do místa eskalace. S ohledem na to, že organizovaná migrace je formou napadení, nevyhýbali bychom se ani zahájení diskuse o případné aktivaci článku 5 Severoatlantické smlouvy. Přinejmenším je třeba podrobit úvaze, kde je hranice mezi neozbrojeným útokem na členský stát NATO a útokem ozbrojeným, o kterém zmíněný článek 5 hovoří.
Vyzýváme konečně vlády jednotlivých zemí Evropské unie, aby v dané souvislosti osvědčily svá spojenectví, účinně a okamžitě podpořily Polsko bez ohledu na aktuální dílčí neshody, energicky se zasadily za bezodkladné ukončení šikany Polska ze strany Evropské komise a usnadnily mu tak soustředění se na vážnou bezpečnostní krizi na jeho východní hranici. Při této příležitosti se připojujeme k otevřenému dopisu slovenských osobností veřejného života na obranu Polska, který přikládáme.
Za Konzervativní stranu
Jan Kubalčík
předseda
Otevřený dopis slovenských osobností veřejného života na obranu Polska:
(v podobě, jak byl publikován na portálu wpolityce.pl)
Unijní instituce uvalily na Polsko finanční sankce a další
chystají. To vše dělají pod hesly ochrany zákonnosti a ochrany hodnot, o
něž se EU opírá. Na obranu Polska stvrzujeme, že je to země bojující po
desetiletí s nepřátelskou mediální kampaní, utvářející obraz jejího
politického života jako života státu, v němž je prý autoritativním
režimem ohrožena demokracie.
Tento obraz je falešný. V politice polských vlád nemusíme se vším souhlasit, ale vidíme, že Polsko je demokratickou svobodnou zemí, v níž prostřednictvím svobodných voleb panuje plynulá rotace vlád.
Nemnoho národů se - tak jak Poláci - přičinilo o to, že po pádu komunismu můžeme dnes žít ve sjednocené Evropě. Je absurdností, že Polsko se svou tradicí obrany svobody je sráženo do role problematické země.
Na eskalování tohoto konfliktu mají svůj podíl instituce EU. Rezoluce Evropského Parlamentu útočí na Polsko a vznášejí vůči němu požadavky v oblastech, v nichž činění rozhodnutí, na základě polského i unijního práva, patří do kompetence Polska. Tyto rezoluce obsahují interpretace v rozporu s pravdou o tom, co se v Polsku na poli ochrany života a rodiny děje.
Postkomunistická justice je podobně problémem ve všech zemích po pádu komunismu a není důkaz, že by pokusy o řešení tohoto problému polskými orgány byly krokem proti nezávislosti justice. Představeny nebyly žádné důkazy o ztrátě nezávislosti polských soudů. V tomto případě je také pravda, že justice patří do kompetence polských orgánů.
Způsob, jakým unijní instituce vyvíjejí na Polsko nátlak, je skandální. Je to metoda finančního vydírání. Západní země v období studené války, kde občané zemí východní Evropy přinášely oběti v boji s komunismem formou různých pronásledování, zakusily růst blahobytu. Poté, co tyto oběti přinesly ovoce v podobě pádu komunismu a pozdějšího sjednocení Evropy, prošly obyvatelé východní Evropy bolestnou hospodářskou transformací a země západní Evropy rozšířily na Východ své trhy. A dnes má bohatý Západ smělost finančně trestat chudší členské státy. Proto, že mají na některé věci jiný názor. Některým představitelům unijních institucí chybí historická paměť.
Máme za to, že opravdovou příčinou mnoholetého mediálního i politického nátlaku na Polsko je to, že Polsko - tak jak tomu v jeho historii bývalo často - brání právo svých občanů na život ve vlastní zemi i v Evropě ve shodě se svými mnohaletými historickými tradicemi a prověřenými hodnotami. Tyto tradice i hodnoty jsou trvalejší než módní politické trendy, které ještě před několika desítkami let byly současným kritikům Polska také cizí. Podporujeme úsilí Polska v obraně práv svých občanů a také vyjadřujeme naší solidaritu s Polskem. Vyzýváme instituce EU ke změně svého přístupu, k zachování rozumné zdrženlivosti bez eskalace konfliktu a bez hrozeb Polsku dalšími sankcemi a také k podniknutí kroků s cílem vyřešení konfliktu. Rostoucí nátlak na Polsko k řešení nevede.
Bratislava, 4. listopadu 2021
Signatáři:
Vladimír Palko, bývalý ministr vnitra, publicista
Božidara Turzonovová, herečka, univerzitní profesorka
František Mikloško, bývalý předseda Slovenské Národní Rady
Jaroslav Daniška, šéfredaktor deníku Standard
Ján Čarnogurský, bývalý premiér
Martin Homza, historik, univerzitní profesor
Rudolf Bauer, bývalý starosta Košic a předseda košické městské rady
Milan Bočkay, umělec
Štefan Bučko, herec, akademický učitel
Anton Chromík, právník a aktivista pro rodinu
Oliver Andrássy, humorista
Peter Horák, matematik, univerzitní profesor
Dušan Škvarna, historik, univerzitní profesor
Ján Zambor, básník, literární znalec, univerzitní profesor
Pavol Hric, zakladatel Muzea Obětí komunismu v Košicích
Juraj Šúst, publicista, pracující v třetím sektoru
Pavol Rankov, spisovatel
Marián Kuna, filozof, akademický učitel
