Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová

KDU-ČSL se pomalu seznamuje s internetovými Parlamentními listy.
  • KDU-ČSL
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -2,19. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

21.03.2010 17:14:00

Pavel Svoboda: Efektivita státu a občanská společnost

Pavel Svoboda: Efektivita státu a občanská společnost

Projev na ideové konferenci KDU-ČSL.

Vážené dámy a pánové, milí televizní diváci, zejména v Karlovarském kraji, dobré odpoledne!

Už tady zaznělo, že stát by měl při řešení hospodářské krize sahat lidem do peněženky až tehdy, když si sám sáhne na dno, když sám přijme veškerá možná úsporná opatření. Ale kde je ono dno?

Podíváme se na několik děr, jimiž ze státu utíkají státní - tedy naše - peníze. Jejich společným jmenovatelem je neochota velkých stran udělat pořádek ve státní správě. Tuto neochotu si ukážeme na dvou věcech: na efektivitě státu a na vztahu státu a občanské společnosti.

1.    Efektivita státu
Pokud jde o efektivitu státu, ve  zprávě Doing Business 2009 Světová banka zařadila Česko na 75. místo ze 181 hodnocené země. Tato zpráva potvrdila to, co všichni alespoň tušíme: naše hospodářství brzdí nadměrná byrokracie. A každé razítko navíc znamená příležitost pro korupci. V tomto ohledu tedy nepatříme mezi vyspělé demokracie, ale spíše mezi banánové republiky. Všichni například víme, jak jsme si zkomplikovali čerpání peněz z evropských fondů. Zatímco na Slovensku k tomu stačily 2 operační programy, my jsme si jich museli – přes varování od Evropské komise – zřídit plných 26. A tak máme s čerpáním evropských peněz velké potíže.
Stav naší byrokracie ostatně posuďte sami: toto je pouhý seznam státních institucí. A já se ptám: smí - v efektivním státě - být pouhý seznam státních institucí delší, než je výška dospělého člověka? Důsledkem tohoto obřího aparátu není jen častý zmatek a nepřehlednost, ale hlavně nejasná odpovědnost.

KDU-ČSL proto podporuje myšlenku, že je třeba:
•    zvýšit účinnost řízení státu - především jeho zjednodušením, které umožní stanovení jednoznačné odpovědnosti jednotlivých orgánů;
•    chceme odstranit všechny nadbytečné činnosti, zejména relikty po privatizaci a decentralizaci;
•    konečně uzákoníme, že stát nesmí po občanovi chtít informace, jež má už k dispozici v některém svém orgánu. Žádný státní orgán tak nebude smět např. vyžadovat výpis z trestního rejstříku, potvrzení o bezdlužnosti apod., protože si je může obstarat sám.

Bude také dobré znát přibližné počty úřednictva: zatímco v r. 2000 jsme měli státních úředních cca 90.000, v r. 2007 již jich bylo cca 97.000. Při těchto číslech se nám zdá fantastické, že v r. 1901 – tedy za Rakouska-Uherska, působilo v českých zemích – a to bez internetu a počítačů – pouhých 970 státních úředníků. V r. 1912 jich ale bylo již „závratných“ 1593 a proto si rakouský literát a kritik dobových poměrů Hermann Bahr mohl postesknout - cituji: „Dokázáno statisticky, že v Rakousku roste počet úředníků třikráte rychleji než počet obyvatelstva. Tedy vždy teprve, když se narodili tři úředníci, smí se pak naroditi zase též jednou člověk.“ Konec citátu z doby, kdy ještě u nás ještě rostl počet obyvatelstva.

My ale nechceme jen racionálnější státní správu či plošné snižování úřednického stavu: potřebujeme hlavně úředníky výkonné a profesionální. Chceme, aby výkonní úředníci pocítili, že oni jsou oporou státní správy. Ale s těmi, kdo si pletou práci pro stát s pobytem v lázních, s těmi se chceme rozejít.

S tím souvisí druhý příklad neochoty velkých stran udělat pořádek ve státě: soustavné oddalování účinnosti zákona o státní službě. Ten má vést  k depolitizaci státní správy: podle něj po volbách na ministerstvech dojde jen k výměně ministra, jeho kabinetu a tiskového mluvčího. Ostatní odborné úřednictvo zůstane na svých místech. To bude garantovat stabilitu odborných agend. Úředníci si této stability budou vážit a pečlivě zvažovat, zda ji vymění za rizika spojená s  korupcí. Skončí tak současná personální zemětřesení ve státní správě po každých volbách. Právě ta ostatně slouží k vytváření korupčních chobotnic.

V této věci se jako stát chováme pokrytecky: přijali jsme sice zákon o státní službě, ale nechali jsme ho bez účinnosti, jak se říká „u ledu“ – že prý na to nejsou peníze. Ve skutečnosti velké politické strany čekají, až budou mít ve státních službách dost svých lidí. Je přitom jasné, že tento stav, vedoucí ke korupci a neprofesionalitě státního aparátu, nás už dnes přišel mnohem dráž, než to, co by stála účinnost tohoto zákona, důležitého pro každou civilizovanou společnost.

KDU proto chce, aby zákon o státní službě nabyl účinnosti pokud možno neprodleně a ne až 1. ledna 2012, na kdy byla jeho účinnost už poněkolikáté odložena.



2.    Vztah státu a občanské společnosti  
Dámy a pánové, KDU-ČSL nabízí koncept sociálně tržního hospodářství, koncept, na němž stojí současný blahobyt západní Evropy, koncept, k němuž jsme se výslovně přihlásili i v Lisabonské smlouvě. Součástí tohoto sociálně-tržního hospodářství je i zásada subsidiarity. Ta znamená, že věci se mají rozhodovat na co možná nejnižší úrovni, za předpokladu, že takové rozhodování je efektivní. My to s principem subsidiarity myslíme vážně, a proto se zasadíme o narovnání vztahu státu a občanské společnosti. Chceme, aby občanská společnost ve všech svých složkách získala postavení skutečného partnera a konkurenta státu, ne pouhého prosebníka s nataženou rukou. Tradiční moudro nám říká, že stát je špatný hospodář, a proto delegovat jeho úkoly na občanskou společnost nejen zlevní např. poskytování sociálních služeb, ale pomůže také k vytvoření silnějšího pocitu sounáležitosti mezi občanem a státem.

My, křesťanští demokraté, vidíme několik kroků tímto směrem.

Zaprvé, potřebujeme jednotný a otevřený registr neziskových organizací. Dnes jsou mnohé z nich – obecně prospěšné společnosti, nadace, nadační fondy - registrovány u krajských soudů, ale patrně největší skupina je registrována u Ministerstva vnitra. Netransparentnost a nejednotnost této registrace vytváří mj. prostředí pro zneužití systému tak, že peníze z grantů a dotací mizejí v soukromých kapsách. Na konci této nepřehlednosti je nejen celková nejistota o životě daných organizací, ale hlavně plýtvání a neřešené dluhy a závazky.

Zadruhé, jen jednotně registrované – a proto finančně kontrolovatelné - neziskové organizace budou mít nárok na daňové úlevy.

Zatřetí, zasadíme se o legislativní zakotvení pojmu „veřejná prospěšnost“. Veřejná prospěšnost signalizuje službu veřejnosti. Tu je třeba odlišit od prospěšnosti toliko vzájemné, jež prospívá jen členům dané organizace. Přitom ale umožníme, aby jedna a tatáž nezisková organizace provozovala jak činnosti prospěšné veřejně, tak vzájemně. Ale jen veřejně prospěšná činnost bude zakládat nárok na daňové úlevy či možnost čerpání grantů. Např. takový ples Společnosti přátel žehu nebude moci být financován z veřejných peněz, protože z tohoto plesu veřejnost prostě nic nemá.

Začtvrté, KDU-ČSL se zasadí o stejný přístup k příspěvkovým i neziskovým organizacím při nákupu veřejných služeb, a to prostřednictvím víceletých grantů pro neziskové organizace. Příspěvkové organizace jsou zvýhodněny. Jsou totiž napojeny na veřejné rozpočty již proto, že jsou zřízeny státem, krajem či obcí, a nepotřebují tak víceleté financování. Tím jsou neprávem zvýhodňovány oproti neziskovkám.

Konečně zapáté zavedeme do našeho právního řádu status dobrovolníka jako pokračování úspěšného projektu civilní služby, jež skončila s povinnou službou vojenskou. Dobrovolník by sice pracoval beze mzdy, ale neztrácel by pracovní návyky, měl by nárok na zaplacení sociálního a zdravotního zabezpečení, získal by potvrzení pro budoucího zaměstnavatele, a tak by měl lepší šanci při hledání práce. Letošní sněhová kalamita nám tuto mezeru v systému jasně ukázala: platíme štědré podpory v nezaměstnanosti, ale sníh nemá kdo odklízet. Dobrovolníci by se hodili.

3.    Závěr
Dámy a pánové, je evidentní, že velké strany s problémy, o kterých jsem hovořil, nechtějí dělat nic. Ale jen pokud vyřešíme tyto otázky, můžeme doufat v nastolení důvěry mezi státem a občanem, kdy občan může důvěřovat svému státu a stát zase svému občanovi, kdy občan považuje stát za svůj, kdy stát pro mě nejsou „oni“, nýbrž „my“.

A je tedy na voličích, aby si uvědomili, že pořádek ve státě a zdravý vztah státu a občanské společnosti má přímý dopad do jejich peněženek. Že tento náš program přináší prosperitu nejen na papíře, ale hlavně v praxi, dokazují mnozí naši západní sousedé, kteří se opírají o křesťansko-demokratický koncept sociálně tržního státu. My představujeme odpovědnou solidaritu a pořádek. Je ale na voličích, zda opět zvolí plýtvání, korupci a záměrný nepořádek, anebo změnu.

Víte, ona ta volební matematika jsou nakonec jen jednoduché kupecké počty: pokud se chceme mít jako v Bavorsku, tak musíme také jako v Bavorsku volit. Pokud ale i po dvaceti letech korupce, tunelování a plýtvání budeme opět volit jen počesku, tak nám z toho může vylézt v nejlepším případě opět jen blbá nálada. Je to ale na nás všech. Děkuji za pozornost.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama