Reakce uplynulých dnů a týdnů ukazují, že se stále mnoho lidí dívá na squatting skrz prsty a squattery považuje za drogově závislé existence žijící na okraji společnosti. K tomu bohatě přispívá i obraz tvořený médii, která ukázala vyrabovanou Kliniku plnou špíny a nepořádku. Kdo však Kliniku v uplynulých letech navštívil, mohl se přesvědčit, že se většina jejich obyvatel snažila o její zvelebení, fungovala zde například kavárna, probíhala zde řada kulturních a společenských aktivit. I v tomto případě obsazení Kliniky zabránilo jejímu dalšímu chátrání, kdy byl objekt mnoho let nevyužíván a na okraji zájmu státu jako jejího vlastníka. Právě stát by měl být tím, kdo o svůj majetek pečuje, v tomto případě ho, ale nechal dlouhodobě chátrat. Rozhodně nebudu squattery nazývat neomarxisty či komunisty, jak tendenčně o nich hovoří mnohá pravicová média a jejich politici, nebudu a nechci o nich hovořit jako o „feťácích“. Neboť to vše je jen hrubé zjednodušení a škatulkování bez toho aniž bychom se právě zabývali těmi širšími souvislostmi. Jde o obraz dnešní kapitalistické společnosti. I přes to, je však třeba zdůraznit, že jednání squatterů je kromě jiného také spojeno s politickým protestem, snaží se upozornit na tu skutečnost, že desítky tisíc Čechů jsou bez vlastního bydlení, bydlí v nájemních domech s vysokým často existenčně neúnosným nájemným či se zadlužují na desítky let prostřednictvím hypoték. Svým postojem upozorňují, že existují stovky a tisíce chátrajících domů, majících konkrétní vlastníky, kteří se snaží tímto jednáním na jejich zhoršujícím se stavu na lukrativních místech vydělat. A při tom jsou tisíce lidí bez domova či na ubytovnách.

V českém právním prostředí je jednání squatterů kvalifikováno jako trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru. Přitom pro stát i občany by bylo mnohem užitečnější a bylo by vynaloženo mnohem méně úsilí a finančních prostředků, kdyby byly přijaty takové zákony, které by tvrdě postihovaly ty vlastníky, jejichž domy jsou dlouhodobě neobydlené a chátrají a mnohdy ohrožují i své okolí. Chování státu ovšem pouze potvrzuje ten fakt, že v dnešní kapitalistické společnosti znamená vlastnit prázdný dům více než bydlet v něm a využívat ho. Bohužel někteří naši komunističtí zákonodárci podlehli mediální masáži a „hlasu“ ulice, taktéž zkresleně vidící squattery skrze naše mainstreamová média. V případě vyklizení Kliniky hovořili například o tom, že „dnes se ukáže, zda tu máme právní stát nebo zda právo platí jen pro někoho“ apod. Zamysleme se nad tím, o jakém právním státu mluvíme. Jde o stát, který se v roce 1989 vydal kapitalistickou cestou, proběhla velká i malá privatizace, téměř veškerý majetek státu, až na výjimky, byl rozprodán. Rozprodána byla i většina bytového fondu, a dnes se téměř nestaví, ceny nemovitostí letí raketově vzhůru a mnoha mladým lidem a rodinám se o vlastním bytě může jen zdát. Jsme ve státě, kde tzv. horních deset tisíc vládne dolním deseti milionům a zákony si tvoří především pro sebe a pro ty, kteří ho podporují.

Myslím si, že by to měli být právě komunističtí zákonodárci, kteří mají říct stop spekulacím s nemovitostmi, kdo je dlouhodobě nevyužívá, bude zatížen větší daní, kdo je nechá chátrat, od toho budou za určitou finanční kompenzaci odkoupeny, aby mohly být zrekonstruovány a jako finančně dostupné bydlení dány k dispozici občanům apod. Měli by se ptát jak to, že stát jako vlastník se dlouhé roky nestaral o svůj majetek. Berme si příklad i z Berlína, kde se současná koalice SPD, Die.Linke a Zelených chystá zpětně odkoupit desítky tisíc zprivatizovaných bytů a doufá tak, že se do některých čtvrtí vrátí lidé, které odtamtud vyhnaly raketově rostoucí nájmy. Nepřipomíná vám to realitu center mnoha našich měst, která se vylidnila právě díky neúnosně vysokým nájmům a stala se z nich místa jen pro vyvolené? S těmito řešeními pojďme mezi lidi a ne s odvolávkami a zaklínáním se právním státem. Zákony, které jdou proti obyčejným lidem, jsou od toho, aby byly změněny ve prospěch nás občanů.

Ludvík Šulda, kandidát KSČM pro volby do Evropského parlamentu