Mezi jedny aspekty kritiky patří i jeho přístup k lidem, kteří se aktivně proti socialistickému zřízení stavěli, jejich pronásledování, kriminalizace, nemožnost studovat na vysokých školách apod. Je však tento režim skutečně lepší? Nedělá to samé, co kritizuje na systému v letech 1948-1989?
Jak víme, v roce 1995 byl zřízen Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, ten se v roce 2002 stal součástí služby kriminální policie a vyšetřování. Výsledky jeho práce nechci hodnotit, ale aspoň z toho, co probleskuje médii, jsou nevalná. Až do současné doby jsem se s jeho prací osobně nesetkal, nyní se to však změnilo. Nedávno jsem se dozvěděl, že tento úřad obvinil 95 letého pána z mého okolí z podílu na akci Asanace, jak je nazývána akce, kdy byli údajně režimu nepohodlní lidé nuceni Státní bezpečností emigrovat na západ. V prvé chvíli vás napadne slovo o morálnosti tohoto režimu, který se nestydí takto starého a nemocného člověka obvinit, tahat po výsleších, kdy pro něj dokonce kriminalisté z tohoto úřadu osobně přišli až domů a odvedli ho na výslech na policejní stanici, a po soudech. Takto starý člověk se jen velmi těžko brání těmto metodám a rovněž tak vše velice špatně snáší a vnímá. On sám odešel od Státní bezpečnosti v roce 1982 a inkriminovaného skutku se měl dopustit v letech 1981-82. Někdo může říct, že ho konečně po tolika letech dohnala spravedlnost. On však i dle svých slov plnil pouze rozkazy nadřízených, nikoho k emigraci nenutil. Dotyčný člověk sám požádal o vystěhování na Západ několik měsíců před tím, než s ním přišel do kontaktu a naopak se ho, dle svých slov, snažil přesvědčit, aby neemigroval. K tomu, že o povolení vystěhovat se dostal ještě před těmito výslechy, nakonec dospělo i státní zastupitelství, které jeho stíhání zrušilo, aby ve svém závěru doporučilo obvinit ho v souvislosti s tímto případem z trestného činu ve stádiu pokusu.
A jsme znovu na začátku, výslechy, případně soud. Je si člověk v 95 letech vědom všech okolností? Pamatuje si, co se před 40 lety stalo? Je zdravotně způsobilý? Asi všichni si odpovíme na tyto otázky slovem NE. Dosáhnou údajně postižení spravedlnosti? Myslím si, že rovněž ne. Především i díky tomu, že dotyčný, který měl být akcí Asanace postižen, je po smrti a vše stojí na svědectvích jeho dětí, které v té době byly ještě malé. Jediné, čeho se dosáhne, je urychlení zhoršení zdravotního stavu dotyčného, osobně musím říci, že za těch několik týdnů neskutečně zestárnul. Konečným výsledkem nebude tak jakási spravedlnost, ale pouze další zničený lidský život a možné nešvary v rodině postiženého. Ve své podstatě tak se dostáváme k tomu, že dnešní režim dělá přesně to, možná ještě hůř, co minulý režim a spravedlnost je tak stále jen prázdné slovo.
