Náš stát získal po rozpadu Rakouska-Uherska legitimitu i díky tomu, že jsme se mohli odkázat na historické prameny, které mezinárodnímu společenství dokládaly naši existenci až do prvního tisíciletí středověké Evropy. Na historických pramenech je ale nejhorší to, že je jich málo, a když o ně přijdete, ztratíte velkou část neobnovitelného kulturního bohatství.

Málo se to ví, ale přesně proto provozuje Ministerstvo vnitra archív, kde se tyto historické prameny nejen uchovávají, ale taky digitalizují. Díky tomu můžeme pátrat klidně v knihách z 15. století od počítače v obýváku, zatímco generace před námi museli kvůli konkrétní knížce třeba i do zahraničí. Zkuste si to klidně sami (tady třeba kronika mých rodných Katovic od roku 1883: ZDE). Díky našim archivářům a jejich oddané práci tato digitální data poslouží mnoha generacím v budoucnu a navždy zachytí to, že jsme tady byli. A to i kdyby se nedejbože něco stalo těm 53 kilometrům regálů s originálními dokumenty. Jenom pro Jižní Čechy.