Taková dohoda nemůže ohrozit ani postavení mužů ani tradiční rodinu, tedy pokud si nemyslíme, že násilí je nějakou „tradiční“ součástí rodinného života.
A je vůbec zvláštním paradoxem, že v Česku je Istanbulská úmluva opakovaně odmítána s poukazem na nutnost chránit tradiční hodnoty, zatímco v Polsku nebo Itálii, kde jsou křesťanské tradice v běžném životě mnohem více zakořeněné, byla úmluva dávno přijata.
Toť můj příspěvek do politické debaty.