Dnes si tak sedím v autě zaparkovaném ná nábřeží v Hradci po té, co jsem s velkým štěstím našel volné místo. Načež vidím přijíždět zánovní modrý Mercedes třídy E a parkující bezprostředně vedle mne na místě vyhrazeném pro invalidy a pečlivě označeném jak na zemi, tak i značkou "vyhrazené místo pro invalidy". Bezděčně sleduji řidiče a v duchu si říkám, že ani on ani luxusní Mercedes na invalidu příliš nevypadají. Zdání však může leckdy klamat. Pátrám zrakem po označení vozidla "invalida". Kde nic tu nic. Můž však pohotově vytahuje z přihrádky obligátní a oficiálně vyhlížející cedulku "invalida" a dává ji za přední sklo. Zahlédnu ještě sedačku pro dítě na zadním sedadle, která mne utvrzuje v názoru, že zde to se zdravotním postižením řidiče nebude až tak horké.

Nejlepší na závěr. Z vozu svižně vyskakuje muž kolem 40 let s postavou něco mezi karatistou a zápasníkem. A svižně vyráží, jak si představuji, do nějakého toho hradeckého podniku. A tak sázím sto ku jedné, že toto "invalidní" luxusní vozidlo invalidu vidělo pouze na přechodu pro chodce.

Je to již taková tradice v tomto státě. Totiž zneužívat a obcházet kde co. Začíná to malými podvůdky a podvody a končí velkými. Je to všudypřítomné. Má to zhoubný vliv na celospolečenskou morálku. A dokud to bude v tomto státě takto fungovat, nečekejme žádný velký obrat k lepšímu a to na všech úrovních.

Pokud to snad vidíte jinak, napište mi na jhy(zavináč)jhy.cz

Jan Hýsek