v posledních letech se nadále ve zdravotnictví zhoršují podmínky jak pro poskytovatele zdravotní péče a jejich zaměstnance, tak dostupnost péče pro pacienty. Pokud se nic nezmění, dojde k dalšímu prohlubování problémů a zvětšení rizika pro pacienty. Zásadní problém vidíme v nedostatku peněz v systému jako celku, což je nutné řešit zvýšením financí pro příští rok. Nicméně největší paradox je, že v současné době, když se toto vzpomínalo, je na účtech a rezervních fondech zdravotních pojišťoven mnohonásobně víc miliard, než je zákonem stanovený limit. Po avizovaném uvolnění části peněz do zdravotnictví zde zůstává stále velké množství prostředků nad povinnou výší. Jsou uváděny argumenty, že tyto peníze ze zdravotních pojišťoven mají být na krizi, ale to je nesmysl. Náš systém financování je průběžný. Bojím se, že miliardy z rezervních fondů nikdo ve zdravotnictví na léčbu neuvidí, a peníze zmizí jak pára nad hrncem tak, jak ve zdravotnictví opakovaně stalo za poslendních 30 let.
Stát, resp. zdravotní pojišťovny dluží nemocnicím za poskytnou péči stovky milionů korun. Nezaplatily jim navýšení platů v letošním roce, neplatí za část poskytnuté péče, nemocnice a další segmenty se kvůli tomu dostávají do ekonomických a personálních problémů. Řada z nich bojuje o přežití. Pojišťovny mají průběžně financovat zdravotní péči, na kterou pacienti mají nárok. Díky regulacím za poskytnutou péči a díky prohlubujícímu se nedostatku lékařů se neustále pomalu zhoršuje zdravotní péče. Například čekací doby na vyšetření magnetickou rezonancí jsou v našem kraji čtyři až pět měsíců, obdobné je to v sousedních krajích. Další specializované vyšetřovací metody jsou na tom stejně, mnohdy ještě hůře. Ruší se lůžka akutní péče, a to v okresních nemocnicích i na klinikách hlavně pro nedostatek personálu nebo se přechodně části oddělení pro totéž zavírají. Chybí bolestně akutní lůžka. Část pacientů musí být řešena ambulantně. Ale chybí kapacity v ambulantní sféře, a tímto přesunem pacientů se problém v ambulancích prohlubuje. Ambulantní lékaři jsou přetíženi, pacienti se dostávají se zpožděním k ošetření a navíc pojišťovny ambulancím zaplatí jenom část práce podle předem daných limitů. Tak je část práce pro pacienty nezaplacena. Je nutné regulace výrazně omezit a akutní péči zaplatit bez regulací. Je normální zaplatit za provedenou práci v plném rozsahu nemocnicím i ambulancím. Následně chybí peníze na platy zdravotnického personálu. Navíc je rozeštvávána laická veřejnost proti zdravotníkům ohledně výše platů, která se udává měsíčně souhrnně i s přesčasy, kterých je 100 až 120 hodin za měsíc, ale ve statistice se oficiálně objeví jen základní pracovní doba poté, co zaměstnavatelé kouzlí s čísly, neboť dochází k porušování zákoníku práce. U lékaře atestovaného mi vyšel takhle přepočet na hodinu práce 200-250 korun, ale v médiích vyjde průměrný plat lékaře 75 tisíc. Ale to je za 300 až 330 hodin práce měsíčně. U lékaře před atestací mi totéž vychází 150 až 180 korun za hodinu. Velkým množstvím přesčasů pak zdravotní sestry i lékaři jsou nadměrně unaveni, vyčerpáni, je riziko pochybení a odráží se to na jejich fyzickém i duševním zdraví. Proto hodně zdravotníků odchází mimo rezort.
Navíc je zde i časovaná bomba v podobě věku lékařů. Z celkového počtu lékařů, kterých je 42 tisíc, je ve věku nad 60 let 12 500, ve věku nad 65 let 7 500. A tito lékaři budou nevratně mizet ze zdravotnictví a toho času není za ně náhrada. Navýšení studentů na lékařských fakultách se projeví až za 10, resp. 15 let. Začínají velmi citelně chybět dětští lékaři v ordinacích na venkově a v malých městech, ale nedostatek lékařů je již citelně patrný ve všech segmentech péče a pacienti to již velmi bolestně pociťují. Děkuji všem zdravotníkům za to, že zůstávají v těchto podmínkách a odvádějí vzornou péči o pacienty navzdory nízkým mzdám.
Děkuji.
