Zarážející je, že jedním z argumentů je záměr připravovaného vládního řešení, aby zdravotní služby poskytované těmto cizincům byly hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.
Z Česka by se tak stala nemocnice, kam se budou zadarmo jezdit léčit občané třetích zemí. Asi není nutné dodávat logický důsledek – bude to na úkor péče o vlastní občany.
Přesně tomu se poslanecký návrh snaží vyhnout.
Je poctivé přiznat, že zdravotní pojištění cizinců je problém, který náš stát už dlouhé roky přehlíží a nijak koncepčně neřeší. Proto jsme vypracovali návrh zákona, který zásadním způsobem upravuje rozsah zdravotní péče cizinců, včetně odstranění kritizovaných výluk.
Navrhovaný zákon se týká cizinců z tzv. třetích zemí, nikoli občanů Evropské unie. U občanů EU a švýcarské konfederace, je zdravotní pojištění upraveno a smluvně zajištěno příslušnými recipročními smlouvami. Pojištění cizinců třetích zemí si řeší jednotlivé státy Unie podle svých ekonomických možností různě a v žádném případě to není hodnoceno jako porušování lidských práv.
Současné řešení je naprosto nevyhovující: Pro zdravotnická zařízení představuje obrovské riziko nevymahatelných pohledávek (např. ve FN Motol činí tyto pohledávky zhruba 40 milionů korun!), zahraniční pacienty staví do role gamblerů závislých na tom, jak kvalitní pojistku si pro pobyt u nás opatřili. Navrhovaný zákon konečně problém řeší způsobem, který přináší jistoty všem, koho se týká.
Přijetí navrhovaného zákona zajistí cizincům krytí rizik v rozsahu podobném našemu veřejnému pojištění, přičemž stanoví pojišťovnám povinnost cizince do takového pojištění přijmout. Pojištění cizinců přitom ale nezatíží systém veřejného zdravotního pojištění.
Což je jedině správné. Tak rozsáhlou zdravotní péči jako Česko z veřejných zdrojů hradí svým občanům málokterá země na světě a ani v Evropské unii není běžné, že by stát zajišťoval cizincům stejnou péči, jako vlastním občanům.
Proč by naši lidé měli doplácet na zdravotní pojištění cizinců, když ti si je mohou sami zaplatit? Možná je dobré si uvědomit, že se nebavíme o běžencích utíkajících ze zemí zmítaných válkou, ale občany, kteří v České republice dlouhodobě či pak trvale pracují a pobývají s rodinou a rozhodnou se využít toho, že jsme poměrně stabilní zemí se solidní životní úrovní a usadí se u nás.
To je jistě v pořádku – pokud zde ale chtějí žít a podnikat na základě svého dobrovolného rozhodnutí, měli by se také postarat o svoje zdravotní zabezpečení.
Stojí za to připomenout, že podle údajů Všeobecné zdravotní pojišťovny se pohybují náklady na jednoho pojištěnce kolem 22 tisíc korun ročně. K tomuto je třeba říct, že cizinec dostane non stop asistenční službu a převoz do země původu v případě nutnosti.
V čem je tedy problém?
Navrhuje-li vláda, že zdravotní služby poskytované cizincům budou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, měla by také dodat, kolik to bude stát. Existuje několik analýz snažících se dopad takového kroku vyčíslit: rozpočtový deficit by během čtyř let mohl dosáhnout minimálně tří, ale také skoro dvanácti miliard korun.
Vláda mimo jiné slíbila, že koncem srpna předloží analýzu zabývající se problematikou spojenou se zdravotním pojištěním cizinců. Věřím, že až se státní úředníci více seznámí se všemi fakty, změní i svůj postoj k zbytečnému zatěžování systému veřejného zdravotního pojištění.
MUDr. Jaroslav Krákora,
poslanec, místopředseda Výboru pro zdravotnictví