Nechci říkat takové to laciné slovo, že jsem patriot, ale teď v červnu tomu bude 52 let, co jsem se tady narodil. Na Masarykově gymnáziu jsem ve čtvrtém ročníku zažil sametovou revoluci, na což samozřejmě strašně rád vzpomínám. Vystudoval jsem zde lékařskou fakultu a následně začal pracovat ve Fakultní nemocnici. Plzeň je pro mě srdcová záležitost. A hlavně v tom průběhu let vidím obrovský vývoj k lepšímu, kdy si vzpomínám, kdy když mi bylo deset let, tak jsme na oknech řešili vrstvy popílku, když škodovka čistila komíny. Dneska je Plzeň, radost pohledět a za mě je to skvělý město, co se týče dostupnosti, kultury, možností výuky, ale i předem nebo i především umístění v krajině, protože byť je to velké město s obrovským potenciálem, tak když sedneš na kolo a za sedm minut jsem v lesích. Pro mě je Plzeň krásné město a chtěl bych tady zůstat.

Jak to vlastně vzniklo, že jsi se chtěl stát doktorem?

Z lékařské rodiny, pradědeček byl stomatolog. Moje teta byla lékař, maminka neurolog, tatínek chirurg. Měl jsem sice na gymnáziu choutky jít dělat pilota, ale s ohledem na to, že jsem nosil brýle, tak z těchto zdravotních indispozici jsem nebyl připuštěn studovat tuto školu. Takže následně padla volba na medicínu.

Proč urologie?

Kolikrát v životě rozhoduje náhoda a v mém případě to doopravdy byla náhoda. Já jsem se rozhodl, že bych rád dělal plastickou chirurgii. Bohužel na oddělení plastické chirurgie bylo po státnicích plno s tím, že do roka se uvolní místo. Rok s rokem se sešel a zazvonil telefon. Říkali, tak pojď, už tady máme volné místo. Nakonec jsem řekl děkuju, už tady zůstanu, protože jsem si uvědomil, že urologie je krásná v tom, že v sobě snoubí jak léčení dětí, muži, ženy, staří, mladí. Je tam velký podíl té složky ambulantní a zároveň chirurgické. Přes endoskopie, otevřenou chirurgii v podstatě všechno, co si co si člověk může přát. Pomáhat lidem mi dává smysl života.

Máš přehled o současném stavu medicíny, lékařství, zejména co se týče našeho kraje ale i srovnání v rámci republiky?

Měl jsem tu možnost navštívit v rámci stáží relativně hodně zemí západní Evropy, kde jsem relativně delší dobu pracoval v Německu. Byl jsem v Paříži, takže to srovnání mám a musím říct, že naše medicína, co se týče kvality, je naprosto srovnatelná. Systém školství a kvalita lékařů je doopravdy špičková a myslím si, že i ten zájem v zahraničí o české lékaře je zcela nasnadě. Občas mě mrzí, že ti pacienti, kteří nemají to srovnání, aby viděli, jak vypadá jinde. Když pominu od nás na východ, ale i ta západní medicína, ale všude je chleba o dvou půlkách. Stojím si za tím, že kvalita medicíny je tu dobrá. Já si myslím, že náš kraj se potýká s podobnými problémy typu dostupnosti péče, především v těch odlehlejších regionech a vesnicích. Ale samozřejmě to je potom kapitola sama pro sebe. Takže jako za mě určitě zdravotnictví číslo jedna.

Jak by se dala zlepšit dostupnost nebo kvalita péče v našem kraji?

Tato problematika se týká především specialistů. Když pomineme zubaře. Je to problém s otazníkem Jak? Jak zabezpečit pohotovosti? Pediatr, to je velice nedostatkové zboží, potažmo urolog, gynekolog, plicař. Takže je to komplexní otázka, nad kterou se musí zamyslet odborné společnosti, samozřejmě správa kraje a jednotlivých lokalit a spolupracovat se zdravotními pojišťovnami a připravit nějaké motivační programy pro ty lékaře tak, aby je alespoň částečně dostali do té periferie k lidem, kteří je v tu danou chvíli potřebují a kteří nejsou schopni cestovat 50-60 km za touto specializovanou péčí.

Jaký mají pacienti vztah preventivním prohlídkám?

Kategorie 60+, to jsou ti, kteří prostě říkají, že nemají problém, nikam nepůjdou. V mladší generaci si myslím, že to povědomí se v současné době mění k lepšímu, protože je čím dál tím víc mužů už kolem čtyřiceti, padesáti let, kteří ke mně přicházejí v rámci prevence s tím, že se raději nechají vyšetřit i s ohledem třeba na pozitivní rodinnou anamnézu. A právě na tu generaci, která je tak trochu lajdácká, by měli cílit preventivní programy, což určitě většina pojišťoven dělá. Je dobré na tomto místě podotknout, že ta prevence je důležitá v tom, že obzvlášť v urologii, v našem případě, když už něco bolí, tak bývá pozdě. Takže na tomto místě bych určitě apeloval. Od padesáti let každé dva roky, po šedesátce jednou ročně na prevenci. Je to otázka deseti minut a v zásadě to pacienta nestojí nic než nějaký čas.

Pokud zavčasu zachytím karcinom prostaty a rozhodnu se buď pro radikální operaci nebo pro protonovou léčbu, která v současné době je velice efektivní a rychlá. Stačí pak 4-5 ozáření a za týden je hotovo s výbornou kvalitou života. Máme rozvinutou i kvalitní onkologickou léčbu, ale přeci jenom ta kvalita života ve chvíli, kdy člověk podstupuje chemoterapie nebo nějaké radioterapie, není úplně optimální. Takže žít je jedna věc, ale žít kvalitně je samozřejmě ideální.

Jak ses dostal k politice? Proč jsi se rozhodl jít s hnutím PRO PLZEŇ?

Tak to byla taková podobná náhoda jako u urologie, kdy jsme se nějakým hnutím osudu sešli s Jirkou Strobachem, který tenkrát zakládal hnutí, se kterým jsme zaznamenali relativně úspěch, měli jsme 5 nebo 6 zastupitelů, což na nové hnutí bylo skvělý. A pak jsem byl osloven Radkem Mrázem (předseda hnutí PRO PLZEŇ). Seznámil jsem se s tou partou lidí a naprosto mě oslovili v tom, že je to skupina fajn mladých, pracovitých, úplně normálních lidí, sporťáků a to bylo prostě rozhodující.

Dnes jsem zastupitelem na obvodě Plzeň 3 a městě Plzni právě za PRO PLZEŇ. A mám to rád, baví mě to. Je fajn být v kontaktu s lidmi a zároveň pomáhat ke zlepšení kvality života nejenom na území Trojky, ale samozřejmě i celé Plzně.

Jak jako lékař dokážeš skloubit profesní život s politikou?

Musíme vycházet z toho, že už medicínu nějakou dobu dělám, čili je to o organizaci času. Já začínám pracovat ráno kolem šesté, na sále začínáme operovat v sedm hodin. Radši začnu zavčasu, protože je rozdíl, jestli otevřu ambulanci v 6 nebo 9 hodin. Za tu dobu se samozřejmě ošetří, vyšetří a pomůže daleko víc lidem. Je to určitě o týmu, který mám kolem sebe. Už jsme spolu x let, takže je to jako dobře namazaný stroj. Aktivity mají pravidelnost, takže si to člověk dokáže potom naplánovat.

Prostě o svého pana doktora nepřijdete?

 Ne, nikdy. Nikdy, nikdy, nikdy. To můžu říct naprosto v klidu.

Jak při aktivitách které máš relaxuješ?

Alfa omega je sport. Až skončíme rozhovor, půjdu na dvě hodiny na kolo, protože dneska jsem byl v nemocnici. Není to o tom vypnout, ale člověk si hlavně vyčistí hlavu, utřídí myšlenky. Je to strašně příjemný, nejenom proto pro to tělo, ale i pro tu duši. Takže sport. Když to jenom trošičku jde, jezdíme na Šumavu, je tam krásná příroda.

Čekají nás na podzim krajské volby. Půjdeš jako lídr kandidátky PRO NÁŠ KRAJ. Co od toho očekáváš?

Já to vnímám jako logické pokračování toho, co jsme nastavili v rámci komunálních voleb v Plzni. Je to vývoj jakým způsobem tu aktivitu a ty snahy něco vylepšit posunout za hranice města směrem na úroveň kraje. Proběhlo již spoustu setkání kandidátů, jsem z nich nadšenej, protože je vidět, že ty lidi pro to mají zájem a zapálení, tomu ten čas věnovat a něco pro to udělat. A vize, které tam jsou prostě mají smysl a naprosto odpovídají tomu, co dělá PRO PLZEŇ, potažmo PRO NÁŠ KRAJ tím uskupením, jaký je.