Vážený pane ministře,
všední život mne donutil, abych se na Vás, stejně jako před časem na Vaše předchůdce, obrátil s problémy běžného fungování státního podniku Česká pošta (dále ČP), a to přesto, že jsem obyvatelem hlavního města. Tedy nikoliv nějaké samoty v hlubokých lesích kdesi v pohraničí.
Před několika lety jsem vedle nedoručování balíků v naší čtvrti řešil nedoručování denního tisku. S balíky t. č. není nejmenší problém. Nicméně od prázdnin ČP opět nedoručuje předplacený denní tisk v termínech podle smlouvy s vydavateli, ale až dopoledne prostřednictvím paní listonošky. Někdy jsou proto víkendové noviny doručeny až v pondělí dopoledne. Opakované stížnosti na předplatitelských linkách nepřináší trvalé řešení. Podle informace pana zastupujícího poštmistra je zdejší vleklý problém v tom, že naše pošta 98 není schopna za stanovenou mzdu sehnat člověka na doručování. Argumentu „… a Vy byste to za tyhle peníze dělal? …“ sice rozumím, ale jako zákazníka mne, omlouvám se, nezajímá. Přesto si uvědomuji, že o to více pak dochází k zatěžování běžných poštovních doručovatelek, které musí byť se zpožděním zaskakovat i za tuto službu.
Proto mi dovolte tyto otázky:
Jak hodlá vedení ČP tyto zdejší vleklé problémy, včetně mezd, řešit?
Proč se ČP jako státní podnik za podobné situace vůbec smluvně zavazuje ke službě, kterou není schopna dlouhodobě poskytnout?
Proč na webových stránkách státního podniku ČP nelze snadno a jednoduše dohledat kontakty na její centrální vedení? Ale toliko vedení regionů?
Proč podobně snadno a jednoduše nedohledáte možnost reklamací, stížností?
Proč přitom při platbě SIPO bankovním převodem, na kterou má exkluzivitu, každému svému klientovi ČP i tak účtuje 10 Kč za příjem peněžní částky? Nejde tak jen o další nepřímou daň na její fungování?
