Jaký to má smysl, když premiér nejprve vystoupí na tiskových konferencích, kde se s velkou slávou chlubí svými rozhodnutími, a až poté „velkomyslně“ naznačí, že by možná mohl diskutovat s opozicí? Tohle je naprosto neakceptovatelné a není to ani k smíchu, spíše k pláči.

Vládní koalice zjevně nemá zájem o žádnou skutečnou spolupráci s opozicí, což je v dnešní době naprosto nezodpovědné. Koalice a opozice by měly být schopny dosáhnout základní shody na otázkách národního zájmu, ale vláda očividně postupuje tak, že tohle všechno hází za hlavu.

Jak trefně poznamenal jeden z mých kolegů, vláda začíná od konce, doslova "od ocasu“, a ne od začátku. Premiér nejprve všem oznámí svá rozhodnutí, aby se mohl zapýřit v EU, a pak se tváří, že mu záleží na dialogu. Je to fraška!

Tento naprosto arogantní přístup degraduje roli opozice na pouhou formalitu. Jak máme dosáhnout jakékoliv shody, když naše názory nejsou brány v potaz? Tímto způsobem se politická kultura jen zhoršuje a situace se stává stále více neudržitelnou. Je na čase, aby vláda přestala s těmito manipulacemi a začala brát opozici vážně!

No a malá poznámka nakonec. Někteří politici, politologové a armádní experti rádi porovnávají současnou situaci s rokem 1938. Tehdy jsme také jako republika intenzivně zbrojili proti německému agresorovi. Začali jsme s předstihem v roce 1934 a v kritickém roce 1938 jsme byli v polovině budování opevnění a silné armády, které bylo plánováno na osm let. Měli jsme armádu, která přesto byla schopna se účinně bránit

Dnes nemáme kromě silných slov a předplácení techniky, která dorazí za pět a více let, armádu schopnou nás bránit. Naše schopnost se v EU domluvit je nízká, doporučení NATO (vybudovat těžkou brigádu a účinnou protivzdušnou obranu) naše Ministertstvo obrany a Armáda ČR nerespektují. V tomto stavu řízení rezortu Ministerstva obrany by bez změny strategie rozvoje armády šlo jen o alibistické vyhazování peněz oknem.

Tak pane premiére, nejdřív karty na stůl, a pak teprve platit.