A taky bych chtěla poděkovat všem ostatním dalším, kteří se ještě v průběhu času připojili s podporou k tomuto návrhu.
Tento návrh zakotvuje článek, který původně byl koncipován jako článek 45 na konec Listiny základních práv a svobod, který zní.
Odstavec 1: Právo hradit peněžité závazky a přijímat jejich plnění prostřednictvím platných bankovek a mincí je zaručeno.
Odstavec 2: Toto právo lze omezit jen zákonem v případech v demokratické společnosti nezbytných pro předcházení trestným činům nebo v souvislosti se zbavením osobní svobody v souladu s čl. 8.
Cílem našeho návrhu je zajistit, aby hotovostní platby, které s námi byly po tisíciletí v různé formě, nemohly nikdy zcela vymizet, aby národní banka musela stále udržovat zásobu hotových peněz v alespoň minimálním množství v závislosti na momentální poptávce.
Cílem našeho návrhu není vymýtit moderní bezhotovostní formy plateb, naším návrhem není něco někomu vnucovat, ale nelze nevidět, že již dnes jsou bezhotovostní formy platebního styku nepřímo vynucovány i tam, kde o ně občané nestojí, a před tím je třeba občany chránit.
Náš návrh je často vnímán, resp. našimi oponenty prezentován jen jako ochrana digitálně negramotných lidí, než je nahradí další digitálně gramotná generace. Tak tomu není. Náš návrh má minimálně pět různých motivačních rovin. Prvním a základním motivem je lidská svoboda. Ve svobodné společnosti nikdo nesmí být nucen k užívání nějakého produktu, nikdo nesmí být nucen k užívání komerčních služeb, a to ani nepřímo, např. aby si mohl vyzvednout výplatu. Donucení a nátlak jsou nástroji totality. Nikoli demokratického právního řádu, který dbá ochrany menšin.
Druhým motivem je ochrana soukromí. Jakmile bychom měli jen bezhotovostní peníze, byl by to způsob, jak kontrolovat, co, kdo a kde kupuje, s kým komunikuje, s kým se stýká, před tímto bdělým okem velkého bratra, který by samozřejmě měl na paměti jen naše dobro, ale dobru podle jeho představ by nebylo úniku.
Třetí motivační rovinu představují ekonomické důvody. Existence hotovostních peněz brání nepřímo provést měnovou reformu cestou stanovení záporných úrokových sazeb, pouhým stisknutím tlačítka. Brání tomu, aby národní banka mohla začít provádět svou vlastní na vládě a parlamentu nezávislou nepřímou daňovou politiku, je pojistkou proti tomu, aby někdo peníze na účtech prostě smazal.
Čtvrtou motivační rovinu představují technické důvody. Co se může pokazit, to se také pokazí. Není otázkou, zda jednou přijde velký, několikadenní blackout, ale kdy přijde.
Teprve pátou motivační rovinu představují sociální důvody, tedy ochrana lidí, kteří jsou skutečně počítačově negramotní, nebo nemají na to, aby si platili internet nebo mobil. Prudký a bezvýjimečný nástup digitalizace může pro řadu lidí znamenat sociální vyloučení a prakticky existenční likvidaci.
Návrh je poměrně obecný, je to logické, protože píšeme listinu, nikoliv občanský zákoník. Všechna práva v listině jsou vyjádřena jen velmi obecně a předpokládá se jejich další konkretizace zákonem.
V případě práva na platby v hotovosti zejména občanským zákoníkem, pokud se týká ochrany spotřebitelů, zákoníkem práce, pokud se týká ochrany zaměstnanců, a obecně zákonem o oběhu bankovek a mincí, zákonem o ČNB a zákonem o bankách.
Návrh sám obsahuje dvě výjimky, jednak umožňuje zachovat limit pro hotovostní platby, jednak umožňuje zachovat režim speciálních platidel všude tam, kde jsou zadržováni lidé proti své vůli, typicky ve věznicích.
Z textu a účelu návrhu jsou zřejmé věci. První, že hotovostní platbu bude vždy povinen přijímat ten, kdo ji emituje, tedy stát a jeho orgány. Právě v tom je záruka, že hotovost nikdy zcela nezmizí. Druhá, o tom vás chci ujistit, že návrh nijak obecně nezasáhne do smluvních vztahů soukromých osob.
Šedou zónu představují vztahy spotřebitel vs. podnikatel a vztahy zaměstnanec vs. zaměstnavatel. Nelze vše upravit v ústavě, jak jsem již uvedla. Ústava není občanský zákoník. Rovněž nelze předjímat všechny situace, které se mohou v každodenní praxi vyskytnout, nelze je zobecnit, proto bude nezbytná konkretizace zákonem nebo případně soudní výklad. Na tom není nic zvláštního. Celá řada práv uvedených v listině by se prakticky nedala vůbec aplikovat, kdyby k nim neexistovaly prováděcí zákony. Například právo na informace je podrobně rozváděno zákonem o svobodném přístupu k informacím, právo na soukromí by bylo ničím bez prováděcích ustanovení občanského zákoníku, zákona o ochraně osobních údajů apod.
Musím se zmínit ještě o jedné věci. Původní rozsah návrhu byl mnohem širší, byl koncipován jako dvě k sobě korespondující práva. Právo na digitální komunikaci občana se státem, současně právo občanů zůstat offline. Právo na platby v hotovosti tento návrh vnímal jen jako specifický projev práva zůstat offline. Nakonec jsme však z různých důvodů předložili návrh jen v minimálním rozsahu, a tímto minimálním rozsahem je právě záruka hotovostních plateb, které lze provádět a nebýt přitom online. Zmiňuji to zde zejména proto, že jsme byli kritizováni nejen různými spotřebitelskými organizacemi a občany, kteří jsou stále více tlačeni mít povinně datové schránky, ale dokonce i ze strany některých odborníků, jejichž názor si vyžádala senátní Komise pro ústavu a parlamentní procedury, že neřešíme právo zůstat offline, místo toho se soustředíme na z jejich hlediska zbytečné právo na hotovost.
Jsem připravena prakticky obratem předložit návrh, který by právo zůstat offline zaručil na ústavní úrovni. Budu ráda, když pro takový krok najdu ve vašich řadách podporu.
Závěrem konstatuji, že návrh plně respektuje, že listina má být stabilním základem českého právního řádu, má být stručná, nezabíhat do detailů, má být doplňována o nová práva jen zcela výjimečně. Zachování hotovostních plateb má zcela zásadní společenský, kulturní, ekonomický, bezpečnostní a sociální význam a reaguje na technologický vývoj. Před 30 lety, v době vzniku listiny, nikdo nepředpokládal, že něco tak samozřejmého jako hotovost by mohlo zmizet. To je na úvod vše. Samozřejmě se dále hlásím do obecné rozpravy.
