Děkuji za slovo, pane předsedající, dovolte, abych uvedla tento návrh nejprve v takovém širším kontextu. Zákon o mezinárodním právu soukromém je norma, která říká, zda český soud smí, popř. musí se zabývat kauzou s přesahem do zahraničí, podle jakého práva ji má řešit. Fakticky je to sbírka kolizních norem v oblasti soukromého práva. Spolu s občanským zákoníkem a zákonem o obchodních korporacích patří k balíku tří zákonů, které tvoří občanský zákoník v širším slova smyslu, byly přijaty společně jako velká reforma občanského práva v roce 2012.
Pan senátor Láska chce změnit § 63 tohoto zákona o mezinárodním právu soukromém tímto způsobem. Jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem ČR, uznávají se cizí rozhodnutí o osvojení v ČR, jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku a nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů, teď škrtá větu, a osvojení by bylo přípustné i podle hmotně právních ustanovení českého práva. Konec této věty. Pro řízení o uznání platí ustanovení § 16 odst. 2. Tam jsou další odstavce, nebudu teď už... Je dost pokročilá hodina.
Novela pana senátora Lásky se týká výhradně párů, kde figuruje někdo s českým občanstvím. K čemu by to vedlo? Přímé důsledky. Dnes, když si stejnopohlavní pár osvojí v zahraničí dítě, nemůže toto osvojení v ČR zlegalizovat. Podle českého práva smí osvojit jen manželé a jenom ve výjimečných případech jednotlivec, to je specifické, ale i zde zákon sleduje situace, které mohou nastat přirozenou cestou.
Podle českého práva manželi smějí být pouze muž a žena. To znamená, že osvojení dítěte stejnopohlavním párem vč. registrovaného páru není podle hmotně právních ustanovení českého práva přípustné. To, aby osvojení bylo přípustné i podle hmotně právních ustanovení českého práva, je podle § 63 zákona o mezinárodním právu soukromém nezbytnou podmínkou uznání osvojení českým soudem. Pokud tato podmínka odpadne, jak navrhuje pan senátor Láska, český soud bude povinen adopci stejnopohlavním českým párem v zahraničí uznat. A nepřímým důsledkem podle § 63 není podmínka souladu s českým právem jedinou podmínkou pro uznání adopce stejnopohlavním párem. Druhou podmínkou je soulad s veřejným pořádkem.
To je tady delší... Ale pan senátor Láska se tváří, že podmínka veřejného pořádku je u stejnopohlavních adopcí splněna jaksi automaticky. Nelze s ním souhlasit. Je to minimálně sporné, zda stejnopohlavní adopce jsou v českém právním prostředí něco přijatelného. České právo odjakživa stojí na tom, že manželství je vztah muže a ženy, a protože v posledních letech je toto pojetí poměrně atakováno, byl i předložen návrh novely listiny, který by tuto samozřejmost doplnil přímo do jejího textu. Pak by se stejnopohlavní adopce dostaly do rozporu s veřejným pořádkem zcela jistě.
Pokud by byl přijat návrh pana senátora Lásky, nepřímo by tím parlament řekl, že stejnopohlavní adopce se v českém právním pořádku nijak neliší.
Aktivistům se nepodařilo u Ústavního soudu dosáhnout zrušení zákonných ustanovení, podle kterých v ČR smějí společně adoptovat jen manželé, muž a žena. Ústavní soud řekl, že to není protiústavní, že dokonce judikatura štrasburského soudu ponechává v kompetenci státu, zda umožní stejnopohlavní adopce nebo ne, a pokud by je ČR chtěla, musí nejdříve změnit zákon, tedy občanský zákoník. Od toho je tu parlament, ne Ústavní soud.
Pokud tedy nebylo možné prosadit tyto cíle přímo a otevřeně, děje se tak skrytě, oklikou, novelou okrajového zákona o mezinárodním právu soukromém se předjímá případná novela, zcela zásadní novelizace občanského zákoníku, největšího ze všech našich kodexů. Pokud by adopce stejnopohlavními páry měly být v ČR akceptovány, pak je na tom nejdříve potřeba nalézt shodu, při projednávání občanského zákoníku, ne předjímat výsledek tímto způsobem.
Pan senátor Láska uvádí, že jsou případy, kdy český občan se zamiluje do občana jiné země, z těch 18 evropských, kde je možné to legální osvojení dítěte stejnopohlavními páry. Odejde tam za svým partnerem, tam si pořídí rodinu. Ať už osvojením, nebo jiným způsobem. Stane se tak legitimně rodičem.
Já bych tady chtěla odbočit k tomu, že mezi základní lidská práva dítěte, která patří k těm základním, je právo znát svého otce a matku. Být jimi, pokud možno, vychováváno. Nejedná se skutečně pouze o děti adoptované z dětských domovů, protože takových dětí je skutečně minimum. Ale může se jednat i o jiné způsoby pořízení dítěte. Pan senátor Láska uvádí, že stejnopohlavní adopce uznává 18 evropských zemí, mimo jiné Německo, Francie a tak dále, ale neuvádí žádné detaily. Bylo by vhodné, kdyby zpracoval podrobnou rešerši a srovnání všech evropských zahraničních právních úprav a právních úprav Kanady a jednotlivých států, Spojených států amerických.
Bylo by toho hodně...
Kdybychom měli mít důvěru k jiným státům, jaká mají pravidla, tak bychom potom mohli diskutovat také například o mnohoženství nebo manželství s dítětem, ale to už nechci rozmělňovat, tuto debatu.
Připojuji se k návrhu na zamítnutí této novely.
