Jedná se o vládní návrh zákona, sněmovní tisk 854, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Novela se týká úprav v oblasti jedné dávky státní sociální podpory, a to rodičovského příspěvku. Deklarovaným cílem je maximálně flexibilní dávka přizpůsobená situaci rodiny.
Chtěla bych říci, že ani jedno z opatření nemůže žádným způsobem pozitivně přispět ke sladění pracovního a rodinného života, protože rodičovský příspěvek není překážkou slaďování. Novela umožní rychleji vyčerpat rodičovský příspěvek a nárok na rodičovský příspěvek budou mít i rodiče, jejichž nemluvňata budou celý den v jeslích. To není opatření na podporu rodin.
Stručné představení rodičovského příspěvku dle současné úpravy: Rodičovský příspěvek není totéž jako rodičovská dovolená. Dávka státní sociální podpory není navázána na čerpání rodičovské dovolené u zaměstnavatele. A kdo čerpá rodičovský příspěvek, nemusí být ani dnes uvázán u dítěte doma bez možnosti realizovat se v zaměstnání. Zde je nutné zdůraznit, že u dětí do dvou let je možné pobývání v kolektivní péči pouze za přísných omezených podmínek a u dětí nad dva roky se docházka do kolektivního zařízení nesleduje.
Rodičovský příspěvek lze pobírat při zaměstnání a není omezen výdělek. To je vlastně i situace, kdy dochází neustále k dalšímu a dalšímu rozvolňování podmínek pro pobírání rodičovského příspěvku. O dítě, na které rodič pobírá rodičovský příspěvek, se může starat pobírající rodič osobně, zajistit péči jinou fyzickou osobou, může to být druhý rodič, ale také dnes i babička nebo chůva, nebo dítě může navštěvovat kolektivní zařízení, jak jsem řekla, u dětí mladších let pouze na 40 hodin v měsíci do dvou let. Nad dva roky se docházka nesleduje. Rodičovský příspěvek může pobírat kterýkoli z rodičů a mohou se také v čerpání vystřídat.
Celková částka rodičovského příspěvku je 220 tisíc korun a existují různé varianty, výše, rychlost čerpání, které se odvíjejí od peněžité pomoci v mateřství, resp. od denního vyměřovacího základu kteréhokoli z rodičů, který si vyberou, který je pro ně výhodnější. Když ani jeden z rodičů neměl nárok na peněžitou pomoc v mateřství, resp. mu nelze stanovit denní vyměřovací základ, týká se to především studentů, ale také osob samostatně výdělečně činných bez nemocenského pojištění, ekonomicky neaktivní osoby a nezaměstnaní, pobírá v dnešní době rodičovský příspěvek v pevných dávkách po dobu čtyř let bez možnosti volby, 7 600 do devátého měsíce věku a pak 3 800 do čtyř let. A je tam další a další... nebudu už všechny podrobnosti číst.
Hlavní body této novely: Za prvé zrušení horní hranice výše rodičovského příspěvku, která je v dnešní době 11 500. Za druhé osoby bez denního vyměřovacího základu by mohly čerpat až do výše 7 600. Za třetí úplné zrušení podmínky sledování docházky dítěte do předškolního zařízení pro nárok na dávku. A za čtvrté neposkytovat rodičovský příspěvek pěstounům na přechodnou dobu.
K té první části, jak už již tady bylo hovořeno, osobám s vyššími příjmy se umožní vyčerpat rodičovský příspěvek rychleji. Jde o to, že výše rodičovského příspěvku se bude stanovovat stejně jako u peněžité pomoci v mateřství, to znamená až do výše 32 640 korun. Tady v tomto případě se týká toto opatření nebo tento návrh celkem 179 950 rodičů, takový počet má třicetinásobek ze 70 % denního vyměřovacího základu nad 11 500. U těchto lze předpokládat, že využijí zrušení horního limitu. Tato možnost zde prostě je a bude. Zde nemáme striktně negativní náhled.
Za druhé za TOP 09 - osoby bez denního vyměřovacího základu budou moci vyčerpat rodičovský příspěvek dříve, to znamená do tří let, ne až do těch čtyř, jak to bylo dříve, nebo jak je to v současnosti. Opatření pomůže především studentkám nebo studentům, pokud by to pobíral otec. Jedná se celkem za rok 2015 o 69 981 příjemců rodičovského příspěvku. K tomuto máme postoj neutrální, nejsme proti.
Za třetí, toto považuji za velmi důležité upozornění, nárok na rodičovský příspěvek bude mít každý, komu se narodí dítě a má je v péči, tedy dítě není v péči kolektivního zařízení. Jedná se o individuální péči o dítě. Je to takové dá se říci v uvozovkách vyšší porodné na splátky - na 6 až 36 splátek. Úplně se ztratil původní smysl rodičovského příspěvku ocenit osobní péči rodičů o děti. Roční dítě může být celé dny v jeslích, rodič v zaměstnání vydělávat, kolik chce, a za půl roku má celý rodičovský příspěvek doma. Tento konkrétní bod, a to se liší od toho prvního, jak jsem říkala, že pokud má dítě zajištěnu individuální péči do dvou let, tak nemáme námitek, tento konkrétní bod znamená úplnou rezignaci na odměnění osobní péče rodiče o dítě a deklaruje, že je pro batolata stejně dobré, když se jim věnuje maminka, jako když jsou 8 hodin denně v kolektivním zařízení. Je to symbol, kdy vlastně vidíme úplnou rezignaci na nejlepší zájem dítěte. Za TOP 09 mohu říci, že postoj máme kategoricky negativní. V žádném případě to neznamená, že by maminky nemohly chodit do zaměstnání, ale musí do dvou let, aspoň do dvou, já osobně jako pediatr bych byla do tří let, zajistit individuální péči o dítě, ať je to chůva, ať je to babička, což v dnešní době všechno možné je, ale nikoliv kolektivní zařízení. Za sebe bych se přimlouvala za tři roky. Když už se stalo, že docházka dětí do kolektivního zařízení se nesleduje nad dva roky, tak je to opravdu doufejme ta poslední hranice, kterou se sociální demokracie bude pokoušet zbořit. Za nás postoj kategoricky negativní.
Za čtvrté. Pěstouni na přechodnou dobu v současné době dostávají štědrou odměnu a ještě v co nejrychlejší variantě vyčerpají rodičovský příspěvek biologickým rodičům, takže když se k nim dítě vrátí, už nemají tito biologičtí rodiče nárok na rodičovský příspěvek, a nebo k dlouhodobým pěstounům, kteří dostávají za výkon pěstounské péče výrazně nižší odměnu, jak naše pracovní skupina, o které jsem zde na plénu již hovořila, opakovaně upozorňuje jak ministerstvo, tak výbor pro sociální politiku. Toto opatření takové praxi zamezuje. Za TOP 09 je postoj pozitivní.
Vzhledem k tomu, jak jsem prošla jednotlivé oddíly tohoto návrhu, doufám, že se nám podaří ve výborech vybrat z toho pouze to, co je prospěšné a pozitivní, a na druhou stranu, že se nepodaří prosadit to, co je kategoricky nevýhodné pro nejlepší zájem dítěte, a to je především rozvolnění možnosti docházky do kolektivních zařízení pod dva roky věku dítěte.
