dovolte mi, abych navázala na své vystoupení z pátku. Já chápu, že můj předřečník pan poslanec Benda říkal, že takové diskuse se mají vést při druhém čtení, nicméně neměla jsem tuto možnost, proto se omlouvám, že diskutuji při čtení třetím.
Týká se to především pozměňovacího návrhu paní poslankyně Válkové, ke kterému jsem vystoupila již v pátek poměrně obsáhle, ale vzhledem k debatě, která se neustále rozviřuje a dostáváme další a další informace a maily, tak bych si dovolila vystoupit ještě jednou.
Na začátku své řeči bych chtěla zareagovat na to, že jsem jmenovala pana magistra Adama Křístka, který byl podepsán pod různými stanovisky, které posílá Výbor pro práva dítěte, který funguje při Radě vlády pro lidská práva, zároveň stejný text poslala Poradna pro občanská práva a také byl autorem textu, který chválila nebo doporučuje dokonce Česká biskupská konference. Zároveň stejný text - a tímto už nejmenuji pana magistra Adama Křístka - poslala paní ministryně Marksová do výboru pro sociální politiku. Na jednotlivé části tohoto textu zareagovala paní poslankyně Válková.
Týká se to především takzvané ústavnosti či neústavnosti navrženého pozměňovacího návrhu. Zcela nesouhlasíme s tím, že tento pozměňovací návrh by byl v rozporu s ústavou. Proto jsem chtěla zareagovat, neboť jsem dostala dopis od odboru pracovníků ve státní sféře, který mě vybízí, abych tohoto pracovníka nejmenovala a nepoškozovala tak jeho jméno. Já ho jmenuji, protože je zároveň autorem těch textů, které nám posílají, a je pod nimi podepsán, různé neziskové organizace, a zároveň je zaměstnancem Ministerstva práce a sociálních věcí. Nic víc a nic méně.
Dnes ráno se objevily také další informace v tisku, které se týkaly stanovisek například organizace Člověk v tísni.
Dále bych chtěla zareagovat na předřečnici, paní poslankyni Zuzanu Kailovou, kterou tímto jmenuji prostřednictvím pana předsedajícího. Včera jsem zachytila výstupy ze semináře, který se konal právě k této náhradní rodinné péči. Z těchto výstupů - na to bych chtěla upozornit - stanoviska byla pouze částečná a podle mne zdůrazňují pouze polovinu celé problematiky, nikoliv celou realitu při péči o ohrožené děti.
Chtěla bych upozornit, že z těchto stanovisek nikdy v žádném případě, ani ze závěrů naší pracovní skupiny pro náhradní rodinou péči, která pracuje při Poslanecké sněmovně, nikdy jsme nedošli k tomu, že bychom preferovali jeden typ péče na úkor nějakého typu péče. Nikdo nikdy nezpochybnil, že ideální je péče, individuální péče o dítě v rodině, samozřejmě nejlépe v rodině vlastní. Potom následuje možnost adopcí a teprve potom pěstounské péče. A samozřejmě velmi komplikovaná je situace, kdy dítě musí být svěřeno nařízením soudu do ústavní výchovy. To nikdo nikdy nezpochybnil, ale je potřeba se vrátit k tomu, že pro každé dítě je potřeba stanovit jeho individuální plán, který musí zajistit jeho stabilní vývoj a podle pana psychologa Matějíčka, kterého tak ráda ta druhá strana - do toho sporu se nikdy nenechám vtáhnout - cituje, protože on už se bohužel nemůže bránit a nemůže reagovat, tak bych chtěla říci, že také my se opíráme o závěry pana doc. Matějíčka a také všichni, kdo v této branži pracují již desítky let. Nezpochybňujeme stanoviska pana doc. Matějíčka a dokonce nabízíme, protože jsem také členkou sekce pro náhradní rodinnou péči při Česko-moravské psychologické společnosti a zároveň tato sekce je součástí naší pracovní skupiny, tak chceme zdůraznit, že pro dítě je vždycky potřebné, aby byly zajištěny jeho psychické potřeby v té dané chvíli a byl také zajištěn jeho stabilní vývoj. A ten stabilní vývoj neznamená, že to dítě bude střídat prostředí. Je jasné, že dítě, které má perspektivu a vrátí se v brzké době ke svým rodičům, tak je možné ho umístit v tom raném kojeneckém věku do pěstounské péče na přechodnou dobu. Nicméně tento postup by neměl být paušální pro děti, pro které tento typ péče vhodný není. Tento typ péče je vhodný pouze pro děti netraumatizované a především pro děti nízkého věku. Takže tady vyléváme skutečně s vaničkou i dítě a tímto neblahým způsobem se posouváme dál.
Na základě statistik, které nám ukazuje Ministerstvo práce, ale pouze mediálně, protože výbor pro sociální politiku si žádá od Ministerstva práce a sociálních věcí - paní ministryně zde bohužel není - opravdu relevantní statistiky o počtu a důvodech odebíraných dětí z rodinné péče a jejich postup systémem z různých typů péče, tak paní ministryně na mikrofon ve výboru pro sociální politiku sdělila, že takové statistiky nemají a nejsou schopni nám tyto statistiky směrem k výboru předat. Tak bych se chtěla zeptat, z čeho tedy tyto statistiky vycházejí. A také bych chtěla upozornit, že ředitele některých zařízení říkají, že hlásí do náhradní rodinné péče děti, které vůbec nebyly odebrány z péče rodičů, ale jsou na pobytech dobrovolně, to znamená se souhlasem rodičů. Pak je jasné, že tyto statistiky jsou zavádějící. Máme k dispozici spousty konkrétních případů, které ne vždycky jsou ochotni ti rodiče sdělit veřejně, protože mají obavy a bojí se, kdy např. souhlasili a podepsali souhlas s umístěním dítěte do dětského centra, protože nebyla žádná pochybnost o schopnosti jejich péče o toto dítě, ale potřebovali si vyřešit jiné záležitosti sociálního charakteru, dítě denně navštěvovali. Toto jsme četli ve výboru pro sociální politiku. Maminka dítě denně navštěvovala, denně o ně pečovala, řešila si své záležitosti, nicméně přišla za několik dní a dítě bylo na základě předběžného opatření umístěno do náhradní rodinné péče, protože někdo rozhodl proti přání této maminky o tom, že náhradní rodinná péče v pěstounské rodině bude pro dítě lepší než denní kontakt s vlastní biologickou matkou. Já se domnívám, že tento postup správný není a že zde už k porušování lidských práv dochází.
Znovu upozorňuji, že pod pláštěm tzv. obhajob lidských práv, což je velmi krásný pojem, může docházet k demontáži základních lidských práv a svobod. Tento poměrně průhledný a pochopitelný pozměňovací návrh vůbec neznamená, že by dítěti bylo odepřeno soudní projednání a rozhodnutí o jeho umístění do ústavní péče a potom také ukončení této ústavní péče. A teprve po tomto rozhodnutí následuje práce v diagnostickém ústavu, který přesně diagnostikuje konkrétní typ zařízení podle potřeb tohoto dítěte. Protože už dva roky, v podstatě od roku 2013, k tomuto nedochází, tak pouze na základě stanovisek orgánů sociálně právní ochrany dětí, které si vyžádají - a kam se ještě dostanu dál - třeba i některé posudky, nicméně na základě těchto úředníků dochází k umisťování dětí, a to nejčastěji vzhledem k přetíženosti opatrovnických soudů tam, kde je zrovna místo. Pak se samozřejmě může stát, že se dostanou spolu do jednoho zařízení děti, které se spolu vůbec nikdy neměly potkat. Dochází ke komplikacím, přijede tam paní ministryně, řekne, že ten ústav nefunguje, že neplní svou roli, je třeba ho zavřít. Pokud budeme takto postupně zavírat všechny ústavy, nevím, kam se dostaneme. Možná je to záměr, nechci vidět všechno černě, ale v tom případě, když dokážeme, že tyto ústavy na základě této neodborné práce nefungují, tak dochází postupně k vytěsňování dětí z dohledu státu a k postupné a možné privatizaci systému, protože neziskové organizace, které pracují jako doprovodné organizace a pomocné organizace při orgánu sociálně právní ochrany dětí, mohou tímto způsobem se rozhodovacích pravomocí zúčastnit.
Chtěla bych upozornit, a to znovu, že vás již dva roky informuji o kauze bratří Michalákových, která vůbec neznamená, že by mělo jít pouze o tento případ rodiny Michalákových, který paní Michaláková již samozřejmě vydrží a dospěje ke svému vyřešení. Chtěla jsem upozornit, že tento případ především ukazuje na to, jakým způsobem funguje systém sociálně právní ochrany dětí v Norsku. Chtěla bych upozornit, že v žádném případě to není žádné stanovisko proti Norskému království, ale naopak, je zde spousta případů, které jsou již otevřené, které by mohly pomoci nešťastným rodičům jak v samotném Norsku, tak také rodičům, kteří mají jednoho partnera Nora, jednoho z partnerů zahraničních a také těch zahraničních rodičů. Této tristní situace v Norsku, kdy systém funguje na základě polosoukromé organizace typu Barnevern, která si tak zvaně skutečně nakupuje rozhodnutí a posudky a tyto teprve potom přikrývá pouze a vždycky soud, který se již nezatěžuje nějakým detailním řešením, tak tento způsob již během posledních pěti let vede opravdu k tristnímu obrazu, bohužel, Norska, a to na půdě Parlamentního shromáždění Rady Evropy, která k tomu přijala již dvě stanoviska, dvě rezoluce - v roce 2012 a 2015. Zde upozorňuje, co všechno je špatné na tomto systému a co je potřeba napravit. Ale to není ještě všechno.
V současnosti máme informaci, že Evropský soud pro lidská práva informoval Norské království o tom, že bere do Velkého senátu sedm velkých případů k projednání. Ministryně Norského království pro děti a rodinu paní Solveg Horne veřejně publikovala v listu Dagbladet, že systém, který my se tady snažíme zavést, tak skutečně může vést k tomu, že dochází k porušování základních lidských práv a svobod, Úmluvy o právech dítěte, o kterých tady bylo řečeno, a nelze vyloučit, že k tomuto pochybení dochází. Budu o tom ještě informovat na tiskové konferenci v úterý a ještě k dalším věcem.
Takže bych chtěla upozornit, že po pláštěm tzv. obhajoby lidských práv dochází skutečně k cílené demontáži základních práv a svobod, k porušování Úmluvy o právech dítěte a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Na to bych chtěla upozornit. Toto je velmi nebezpečné, a proto plně podporuji pozměňovací návrh paní poslankyně Válkové, na základě odborných podkladů a mezinárodního pohledu.
