Eva Michaláková by se měla v srpnu potkat s mladším synem Davidem. Vyplývá to z dřívějšího rozhodnutí úředníků Barnevernu ve městě Nedre Eiker. Sílí ale pochybnosti o tom, zda se schůzka vůbec uskuteční. V mezidobí totiž Barnevern navrhnul poslat chlapce do adopce. A to přesto, že poslední březnová schůzka prokázala i po dlouhém odloučení přetrvávající pouta mezi maminkou a dítětem. O starším Denisovi nemá rodina žádné zprávy již více než rok. Norští úředníci doposud neodpověděli na žádost o umožnění telefonického kontaktu nebo kontaktu prostřednictvím skypu, nikdo rodině nereaguje ani na zaslané pohlednice a dopisy dětem.
Eva Michaláková je v těchto dnech v Praze, aby spolu s právníky a zástupci Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí zkoordinovala svůj další postup.
„Barnevern Evě dluží hned několik setkání s oběma chlapci, protože je dříve nepřipustil v rozporu s rozhodnutím norského soudu. Zda Evě v srpnu povolí avizované setkání s mladším Davídkem, také stále nevíme. Vzhledem k dosavadnímu chování norských úředníků není jisté, zda se nakonec uskuteční,“ říká advokátka Dora Boková. Podle ní v současnosti finišují přípravy na řízení před Krajskou komisí, která bude v září o osudu rodiny rozhodovat. „Součástí příprav je například i vypracování psychologických posudků norským a českým psychologem, kteří zhodnotí schopnost Evy jako matky postarat se o své děti. Přestože máme pochybnosti o férovosti celého procesu, uděláme ve spolupráci s norskými právníky maximum pro to, aby se Eva v rámci norského práva obhájila a získala děti zpět domů.“
Právník Pavel Hasenkopf, který rodině pomáhá od samotného začátku, ale současně upozorňuje, že české úřady a odpovědné vládní rezorty doposud neřekly, co budou považovat za vyčerpání všech právních prostředků v úsilí vrátit české děti domů do jejich vlastní rodiny. „Podle norského práva může Eva Michaláková žádat o vrácení dětí do péče každoročně.[1] Považujeme proto za podstatné, aby český stát deklaroval, že se svých občanů zastane i v případě negativního rozhodnutí Krajské komise – například cestou mezistátní žaloby - a nepožene rodinu do dalšího nekonečného kolečka soudů.“
Dora Boková i Pavel Hasenkopf shodně uvítali návrh Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí uspořádat ve spolupráci s norskou stranou případovou konferenci. „Zástupci norských úřadů by tak dostali možnost objasnit své dosavadní kroky, které byly v rozporu s dřívějšími sliby a dohodami učiněnými směrem k matce chlapců Michalákových, jejím právníkům i českým úřadům,“ shodují se Boková s Hasenkopfem.
Pro poslankyni Jitku Chalánkovou je podstatný také pokračující diplomatický tlak na Norsko. „Za průlomový považuju příslib ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka předložit téma odebírání dětí v rámci Višegrádské skupiny[2], protože „své“ případy řeší v Norsku i další státy. Osobně jsem s několika takovými případy seznámena. Nepochybuji o tom, že norský Barnevern se chová k mnoha rodinám a dětem bezohledně a Norsko systematicky porušuje své závazky plynoucí z mezinárodních úmluv.“
[1] Tento návrh mohou rodiče odebraných dětí v Norsku podávat každý rok, tedy až do dosažení plnoletosti dětí. Jeho účelem je přesvědčit příslušné orgány, že se poměry v rodině změnily a rodiče jsou již schopni se o své děti postarat. Protinávrh připravují úředníci místně příslušného Barnevernu. Zejména v některých oblastech Norska se tzv. Krajská komise přiklání téměř výhradně k jeho doporučení a rozhoduje v neprospěch rodičů. V případu dětí Michalákových Barnevern navrhnul zbavit matku rodičovských práv k oběma dětem a poslat mladšího syna Davida do adopce.
[2]Lubomír Zaorálek o tom informoval 18. června v odpovědi na interpelaci poslankyně Jitky Chalánkové.
