Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dovolte, abych se vyjádřila alespoň k některým pozměňovacím návrhům, které tady máme k dispozici. V podstatě abych i reagovala na slova paní ministryně. Jednak bych chtěla znovu připomenout, že navrhuji zachování stávajícího stavu o možnosti umísťování malých dětí do kolektivní péče ponechat na hranici dvou let s tím omezením 46 hodin v měsíci. Je to stav, který funguje dnes, nemám ani informace, že by někomu zásadně vadil, protože malé děti do dvou let mohou být svěřeny do péče fyzické osoby, babičky, chůvy, dětské skupiny, kohokoliv aniž maminka přijde o rodičovský příspěvek.
Maminky si mohou přivydělávat, nic se nesleduje, ani výše výdělku. Jediné, co tam zůstalo ze tří let snížená hranice, to už je dřív, na dva roky do možnosti umísťování do jeslí, do kolektivního zařízení.
Jdou tady proti sobě dva zájmy. Samozřejmě maminky, které si přejí být zaměstnány, tak musí považovat na miskách vah, jestli je pro ně výhodnější jít do zaměstnání a umístit dítě do jeslí. Jsou jistě takové situace, kdy k tomu musí dojít.
Na druhé straně, jestli jsou ochotny a schopny pečovat o ty malé děti a zůstanou s nimi buď samy doma, a nebo je svěří do péče individuální, tzn. chůvy, babičky, jakékoliv jednotlivé osoby, anebo do péče dětské skupiny.
Proti sobě zde stojí dva zájmy. Zájem té maminky nebo té rodiny a ten je většinou spíše ekonomický, jak mám informace a ten nejlepší zájem dítěte. Pojem nejlepší zájem dítěte se nám tady opakovaně objevuje v různých jiných souvislostech, ale v této, zrovna v této věci na něho asi chceme rezignovat. Mám takové možná podezření, nevím, jestli správné či nesprávné, jestli oddělení rodinné politiky skutečně koncepčně řeší otázku rodinné politiky i ve vztahu ke kvalitě péče o malé děti a nebo jestli se jedná o oddělení genderové politiky.
Pokud jde o slova o pomoci dlouhodobým pěstounům, tak to bude možná trochu širší problematika. Chtěla bych znovu opakovat, že na půdě této Poslanecké sněmovny začala napříč poslaneckým spektrem fungovat i pracovní skupina pro náhradní rodinnou péči, která se věnovala po dva roky dopadům novely zákona o sociálně právní ochraně dětí a tyto dopady formou usnesení také bral na vědomí a schvaloval Výbor pro sociální politiku.
Tato usnesení jsou samozřejmě k dispozici, takže je nebudu v této chvíli, v tomto třetím čtení určitě číst dopodrobna, nicméně něco v těch usneseních není.
Žádali jsme paní ministryni, aby neprodleně splnila úkol, který jí byl dán bodem 4 usnesení výboru pro sociální politiku číslo 156 ze 4. listopadu 2015, a poskytla výboru statistické údaje, které mapují počty dětí umisťovaných do náhradní rodinné péče, a jejich další cestu v systému sociálně právní ochrany dětí. Jedině na základě takových údajů lze pokračovat v kvalitní pomoci těmto dětem. Tyto přesné statistiky bohužel k dispozici nemáme a na mikrofon bylo sděleno na výboru, že Ministerstvo práce a sociálních věcí takové statistiky nemůže doložit. Pak se tedy ptám, na základě čeho Ministerstvo práce a sociálních věcí pracuje koncepčně. Zda má skutečně analyticky vyhodnocené všechny údaje, které má z terénu a z krajů a zda může poskytnout tyto údaje také výboru pro sociální politiku a nám poslancům.
Snažila jsem se získat podklady pro svůj návrh pomoci dlouhodobým pěstounům, protože z terénu víme, že děti buď zůstávají i zbytečně dlouho v dětských centrech, protože není dostatek dlouhodobých pěstounů, nebo jsou drženy v nevhodných podmínkách, kde dochází i k týrání dětí nebo dokonce k rozdělování sourozenců. Anebo jsou přednostně umisťovány do tzv. pěstounské péče na přechodnou dobu. Nic proti tomu, nicméně ze zákona i z toho pojmu vychází, že umístění dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu může být skutečně jen přechodné do určité zákonem stanovené časové hranice.
V současné době tyto děti není kam předávat, protože nám pro děti, které nejsou právně volné, chybí dlouhodobí pěstouni. To vyplynulo z práce pracovní skupiny i z výboru pro sociální politiku, že největším úskalím a problémem kvalitní stabilní dlouhodobé péče o malé ohrožené děti nebo opuštěné děti je nedostatek dlouhodobých pěstounů. Z toho jsme vycházeli. Při mapování terénu se zjistilo, že docela často dochází k prodlužování pěstounské péče na přechodnou dobu i formou předběžných opatření apod. A ba dokonce v některých nešťastných případech dochází k rozdělování sourozenců nebo k jejich návratu do ústavní péče.
Proto jsme s kolegy a kolegyněmi považovali za nesmírně důležité posílit postavení dlouhodobých pěstounů, jak vychází i z usnesení výboru pro sociální politiku, a žádali jsme paní ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou o zajištění podkladů a řešení situace dlouhodobých pěstounů. Když jsem chtěla svůj pozměňovací návrh připravovat, tak jsem požádala Ministerstvo práce, konkrétně paní náměstkyni Jentschke Stőcklovou, o analytické a koncepční podklady, abych mohla připravit kvalitně tento pozměňovací návrh. Nebylo by osobně zodpovězeno vůbec, byla jsem odkázána na parlamentního zpravodaje, což asi jako koncepční analytický podklad nestačí. Tak jsem dopisem požádala paní ministryni Marksovou, aby mi zajistila tyto podklady, abych mohla kvalitně připravit svůj pozměňovací návrh. Bylo mi sděleno, že tyto podklady budou poskytnuty jiné ministryni a že paní ministryně doufá, že ji podpořím.
Z toho důvodu jsem připravila svůj pozměňovací návrh sama. Paní ministryně zde sdělila, že již dnes jsou odměny dlouhodobých pěstounů navázány na výši minimální mzdy. No, není tomu tak, protože kdyby tomu tak bylo, tak bychom to nemuseli upravovat pozměňovacím návrhem paní poslankyně Kailové, nic proti tomu. Nicméně jsou fixně dány do zákona o sociálně právní ochraně dětí, a proto jsou v těch tabulkách dané zákonem a musíme je zase zákonem upravovat. Takže máme zde proti sobě dvě možnosti. Já jsem navrhla konkrétní částky pro dlouhodobé pěstouny při péči o jedno dítě, o dvě děti, o tři děti a o děti se zdravotním postižením. A protože jsem zodpovědná, tak jsem také hledala zdroj pro toto konkrétní navýšení částek pro dlouhodobé pěstouny. Jedinou možností, která v této oblasti byla, je právě ten zmiňovaný státní příspěvek na výkon pěstounské péče, který již dosahuje ze státního rozpočtu částky asi 600 mil. korun.Tento státní příspěvek čerpají jak obce, které poskytují tyto služby, tak nevládní organizace. Zjistili jsme ve výboru pro sociální politiku, že na účtech obcí zůstávají přebytky v řádech milionů, se kterými si nevědí rady. Na účtech těchto nevládních, které poskytují své služby některé správně a dobře, některé s diskutabilní kvalitou, tyto přebytky nalezeny až tak úplně nebyly. Nic proti tomu, je to pokus získat finanční zdroj.
Ale chtěla bych upozornit na dvě věci, které také z výstupu jsou, že je možné nebo spíše najednou tady ve vztahu k tomuto, že by bylo žádoucí vyslyšet požadavky nebo přání odborných společností České republiky, které by si přály, aby tyto služby byly velmi kvalitní, nabízejí svou pomocnou ruku a také doporučují, protože mají svou sekci pro náhradní rodinnou péči, např. při Českomoravské psychologické společnosti, doporučují, aby tito poskytovatelé doprovodných služeb, které jsou v mnohých případech velmi žádoucí, ale aby byly také akreditované, aby měly stabilní kvalitu. Proto jsem navrhla tuto částku snížit, ale spíše z toho důvodu, abych našla zdroj. A pokud Ministerstvo práce a sociálních věcí bude ochotné pracovat koncepčně a zajistíme stabilní postup péče o ohrožené děti, jsem jistě k dispozici k další diskusi.
Děkuji vám za pozornost.
