Ještě jednou dobrý den, vážený pane předsedo, pane vicepremiére, kolegové, kolegyně. V té obecné rozpravě si nejdřív dovolím ohlásit střet zájmů, protože jednak jsem ten, v jehož hlavě, kdo vlastně psal ten první návrh kdysi před 8, 10 lety tohoto zákona, jednak jsem ten, kdo může velmi pravděpodobně se stát i konzumentem, pokud zákon bude schválen, tak se můžu stát tím, kdo požádá o jaksi jeho plnění. Takže ohlašuji střet zájmů, nicméně domnívám se, že asi hlasovat smím. Hlasovat budu.
Jenom bych si vám dovolil říct, že skutečně, protože i kolem toho jsou nějaké spory, že členové výjezdových skupin a zdravotnického operačního střediska, což bývá diskutováno, proč zrovna operačního střediska, ale to jsou standardní záchranáři se vzděláním záchranářů, s povinností být vzděláni jako záchranáři ze zákona, jsou zdravotnickými pracovníky dle platné legislativy. Zdravotnická záchranná služba je zdravotnické zařízení. Proto jsme vůbec k návrhu tohoto zákona sáhli, protože současně je zdravotnická záchranná služba ale i základní složkou integrovaného záchranného systému podle zákona č. 239/2000 Sb., o IZS a krizovém řízení.
Chci jenom říct, že skutečně pracovní nasazení a podmínky nasazení členů výjezdových skupin odpovídají plně podmínkám, ve kterých pracují ti ostatní složky integrovaného záchranného systému, tedy příslušníky HZS a Policie ČR.
Co se týká počtu zásahů, když se podíváme na roční statistiky, skutečně ti záchranáři zasahují násobně víckrát než všechny ty ostatní složky. Počet výjezdů zdravotnické záchranné služby se pohybuje dlouhodobě kolem 1 milionu výjezdů ročně, což je skutečně velký počet. Je to cca pětinásobek až třínásobek oproti těm ostatním složkám. Ale tím, že jsou právě standardní součástí zdravotního systému ČR, což tedy já osobně považuji za jediné správné, nikoli složkou ministerstva vnitra v režimu služebního poměru, nemají stejně jako ty ostatní složky, přestože pracují ve dne, v noci, v mrazu, jejich ordinací jsou zpravidla ulice nebo domácnosti, takže pracují skutečně v prostředí, které jim není vlastní, musí reagovat, tak jako ostatní složky, na všechno ostatní, tak nemají nárok na sociální výhody, jako je výsluha, lázeňské pobyty, rekondiční pobyty, tělocviky, prostě všechny ty, řekněme, sociální jistoty, jaké mají jednotky hasičského záchranného sboru nebo Policie ČR.
Myslím si, že, nebo považuji až za nutné, aby ten stát, jehož zakázku tímto způsobem plní, protože to je jednoznačně stejná státní zakázka jako u hasičů, jako u policie, u armády atd., tak chci, aby stát umožnil těmto pracovníkům kromě již dříve schválené jakési omezené části odchodného právě to navrhované snížení věku pro odchod do důchodu, do starobního důchodu, v tom nižším věku, protože řada z nich skutečně po tom 60. roce věku, kdy má v těch poměrně dramatických podmínkách řídit sanitu, provádět dlouhodobě resuscitace, brodit se mezi nabouranými automobily za mrazu a v noci a podobně, zachraňovat i několik pacientů naráz, prostě už to přestávají fyzicky nebo z jiných důvodů zvládat. Ale vzhledem k tomu, že 20, 30 let jezdili na záchrance, už si je nevezme nikdo ve zdravotnickém zařízení. Ty záchranky nemají možnost, jako to mají přece jenom lépe nemocnice, umístit ho na nějaké ambulanci nebo příjmové ambulanci, v kartotéce nebo kdekoli jinde. My jim prostě nemůžeme nabídnout jakoukoli jistotu a plynulý přechod, eventuálně z důvodu nějaké částečné neschopnosti na jiné, méně exponované místo, takže skutečně oni se stanou pravděpodobně zdravotně nezpůsobilými, najednou jsou v 60, 61 letech, po 30 letech takových služeb, protože zvedali 170kilogramové pacienty a podobně, nosili, neuzvednou už je, nejsou schopni řídit třeba ta vozidla záchranné služby v tom úděsném provozu, který teď panuje... My máme dvě až tři nehody vozidel záchranné služby týdně, myslím tím celorepublikově, protože prostě ten provoz je nezvladatelný. My je prostě ukončíme a ti lidé nemají jinou možnost, než buď odejít do předčasného důchodu, nebo se ocitnou na úřadu práce. Myslím si, že to není úplně ideální.
Skutečně bych vás prosil, abyste toto zvážili. My jsme pochopitelně s panem předsedou měli velkou disku o tom pozměňovacím návrhu. Já vůbec nerozporuji to, co říká kolega Nytra, protože má pravdu, nicméně upřímně sobecky mám velikou obavu z toho, co se stane, pokud bychom to neschválili v tom znění z té sněmovny. Když se to vrátí do sněmovny, co se vlastně stane... Protože hrozí tam jednak další pozměňovací návrhy, všelijaké nápady... Pokud to není možné, OK. Ale bojím se i té možnosti veta, protože samozřejmě tam jdou další náležitosti. Je to můj názor, možná, že se mýlím, ale je to to, co mě vedlo k tomu, abych doporučoval přijmout ve znění, ve kterém nám to přišlo ze sněmovny. To je asi za mě všechno. Děkuji.
