Než uvedu nějaká fakta, pro mě, protože se v tom systému pohybuji vlastně celý život, začínal jsem pracovat v 80. letech, pamatuji si budování toho "kvazi" pojišťovacího systému. Vím, jak fungoval v těch 90. letech, jaké to bylo, jak to bylo těžké, jak to bylo tristní, jak si nikdo v jiném oboru podnikání ani nedokázal představit, že za svoji práci dostane zaplaceno až za půl roku. A bylo to v podstatě normální.

Já jsem ten systém prolezl, jak tady kolega říkal o sobě, že je starý, já jsem tedy stejně starý, ale neříkám to o sobě. Takže jsem to prolezl od stlaní postelí až po ředitelování středně velké nemocnice. Jakési zkušenosti s tím mám a můžu vám říci, že na některé věci z těch devadesátek velice nerad vzpomínám, protože my jsme opravdu byli v situaci, že jsme na ty peníze čekali. A bohužel vlády, tedy strany, které tehdy vládly, dneska jsou zase zpátky a zase přichází s těmi stejnými recepty, které tehdy prostě byly. Já si dokonce velmi dobře vzpomínám, že jsem vkládal svého času velké naděje, tak jako my všichni lékaři nebo zdravotníci, do topky, která tehdy vyslala na post ministra zdravotnictví. V kampani mluvila velmi hezky, takže jsme očekávali zlepšení, ale pak se stal ministrem pan kolega Heger a neudálo se v podstatě nic. Nikdo do toho...

Samozřejmě celá léta jsme poukazovali na to, že ta platba za státní pojištěnce je ostudně nízká a nic nepokrývá, a že je to obrovská diskrepance. Nikdy se to neřešilo, až v podstatě se to vyřešilo, vyřešilo za vlády Andreje Babiše. To bych řekl, že pro nás pamětníky zdravotníky naprosto nečekaně pozitivním způsobem. A teď v momentě, kdy se setkává spousta faktorů, já jsem četl více jak osmiletý, když jsme přišli do VZP, tak VZP neměla ani ze zákona naplněný fond, který měla mít - rezervní, a nikomu to vůbec nevadilo, nikdo to neřešil, že vůbec nebyl dodržován zákon.

V tu dobu samozřejmě ten řetěz toho neplacení ve zdravotnictví byl naprosto obrovský, byl to bludný kruh, protože pojišťovny platily pozdě, to, co chtěly, kdy chtěly, jak chtěly, protože to prostě jiné řešení nemělo. A pak samozřejmě zdravotnická zařízení, ať to byla velká zdravotnická zařízení nebo malá, se dostávala do druhotné platební neschopnosti, dlužila dodavatelům, a tak dále. Nemocnice vykazovaly pohledávky po lhůtě splatnosti 180, 165 dnů, a tak dále, a tak dále. Nechce se mi o tom ani mluvit.

Ale co mě šokuje, že teď se v podstatě kolo dějin otočilo, znovu přichází topácký ministr zdravotnictví, ani to tady včera neobhajoval. A prostě zase najednou jdou proti sobě dvě věci, že tedy budeme snižovat platbu za státní pojištěnce v době, kdy se zdravotnictví muselo vypořádat s tím covidovým nárazem, samozřejmě, že to byly obrovské částky, ale navíc, ještě tak, jak jsem to tady už říkal, nám zdravotníkům "přibylo", přibylo minimálně 300 000 dalších klientů, dalších pojištěnců, kteří samozřejmě si nesou, to sebou táhne obrovské náklady. Už jste tady ta čísla všichni slyšeli. Takže tyto dvě věci, že má přijít o 14,5 miliardy méně a naopak narůst výdaje, takže zase se máme dostat do situace, že zdravotnictví prostě nebude mít ty částky.

A že si někdo myslí, že se to neprojeví v poskytování péče, tak to není ani naivismus, to je prostě bohapustá lež. To přece každý zdravotník ví, že je to nesmysl, že se to projevit musí. A tam, kde se to může projevit, no samozřejmě natáhnou se splatnosti, budou se odkládat některé výkony, ty drahé věci se budou odkládat nebo se jim nějakým způsobem budeme vyhýbat, aby se nějakým způsobem šetřilo, protože těch 400 korun, to snížení je velmi zásadní a z mého pohledu naprosto nesmyslné.

A ani kdybych měl pocit, že to nějakým zásadním způsobem změní situaci toho státního rozpočtu, vždyť ono to přece nezmění, protože dříve či později se tady budeme scházet, abychom změnili,... že parametry státního rozpočtu se změní, ten dluh, samozřejmě to "kvazi" snížení, ke kterému tady jako že mělo dojít, tak samozřejmě už je dávno pryč, to je hluboká minulost. Všechno se to svede na válku a budeme tam, kde jsme byli. Ale zase první, na koho se sáhne, kdo to má odskákat, tak jsou zdravotníci. A to tak prostě bylo od té revoluce, já to prostě takto vnímám, my zdravotníci to takto vnímáme. Já říkám těm stejným, kteří nám to předváděli v těch 90. letech i potom později, nemůžu věřit ten dobrý úmysl. Prostě bohužel. Já už tomu jaksi nevěřím, že to tak...

Teď samozřejmě došlo k tomu posunu, a to bych řekl, aspoň já ho vnímám, těch posledních 48 hodin, že se budeme bavit o té valorizaci, která se tam pevně zakotví a už to nebude ten voluntarismus, ta tvořivost. Ale kdyby ta tvořivost byla tak pozitivní, jak byla do teď, tak bychom si my zdravotníci asi nestěžovali, byli bychom rádi, že to takto je. Ale pokud to tam bude zakotvené, tak já chci vidět, jak to bude probíhat, jak to bude přesně popsáno v zákoně, že když bude inflace tolik a tolik, a tak dál, tak se bude navyšovat platba za státní pojištěnce, že to bude jednou pro vždy stanoveno. Moc optimismu v tom nemám, ale věřím tomu, že by to tak mohlo být.

Ale hlavně chci vědět, jak to tedy bude teď pro tento rok, protože samozřejmě ty nárůsty, ministr financí tady přiznává, že vlastně neví, protože to je těžko predikovatelné. To je těžko dopočitatelné. No ale právě proto, že to je tak těžko predikovatelné, dopočitatelné, bych počkal, jak se bude situace vyvíjet, a pak bychom to začali řešit. Já se nechci dožít toho nebo nechci sedět ve správní radě a zase řešit to, že se prostě vyčerpává rezervní fond, že... Tady se pořád jako opakuje mantra, že kolik jaké měly zůstatky zdravotní pojišťovny. No to je ale přece dobře, že měly zůstatky, protože byly připravené. Kdyby nebylo nás a nedrželi jsme ty peníze v té VZP, tak nikdy ta covidová pandemie se takovým způsobem nezvládla. To bylo díky tomu, že tam ty zůstatky byly.

A jako kdo z vás ví, co udělá ten covid na podzim? Nikdo to neví. To jsou všechno jenom hypotézy, teorie. Kdyby někdo mně vykládal, že bude, že zažiju ve svém životě válku v Evropě, tak tomu neuvěřím, a podívejte se, válčí se tady, je tam z toho střelnice a máme tady prostě statisíce lidí, kterým je potřeba pomoct. Ale samozřejmě musíme na to být nějak připraveni a ne aby tyto věci šly vyloženě proti sobě a prostě ještě synergicky zhoršovat tu situaci.

Takže já pro to důvod nevidím, samozřejmě pro to nikdy po životní zkušenosti, nikdy ruku nezvednu. Ale že to nemůže nedopadnout, to je prostě bohapustá lež, to není ani fikce. To je bohapustá lež. To samozřejmě my, co v tom systému dennodenně jsme, tak víme, že to nemá jinou možnost a jiné řešení. A ty pojišťovny to potom vyřeší jednoduše, že nám protáhnou splatnosti. A to už tady všecko bylo. My jsme to všecko zažívali. Takže proč to máme všecko zažívat znova? A zase, já vidím, že se ani nezměnily osoby a obsazení. Vždycky to vyjde z těch stejných míst. Tak prostě nestačila vám ta zkušenost jednou? Asi ne, asi....Já jsem se z toho poučil, ale tady kolegové se z toho asi evidentně nepoučili hlavně proto, že co tě nepálí, nehasíš, že? Takže když jsme se jim to snažili popsat, tíživost naší situace, tak nám to nikdo ani nevěřil, protože normálně by přece nikdo nečekal, že mu zaplatí za jeho práci ten, kdo si ji objednává, což je v tomto případě systém pojištění, kudy chce a kdy chce. To je prostě...

Taková situace je možná jenom ve zdravotnictví. Nikde jinde to prostě nezažijete, že pojišťovna vám určí, kolik stát vám nadiktuje, kolik za tu práci dostanete. A vůbec ho nezajímá, že to vlastně třeba nepokryje ani náklady. To je prostě vaše věc. To si nějak vyřešte. A zaplatí vám, kdy chce. Protože on má prostě, jaké vy máte mechanismy? Nemáte žádné. Zažívali jsme to. Zdá se, že se ta doba opět jako blíží, takže my - nedivte se, že já se tomu budu bránit zuby nehty, a pokud mě někdo nedokáže přesvědčit, že to není cesta tam, kde to bylo, do té hrůzy, protože to opravdu byla nepříjemná doba.

A jsem rád, že už je to dávno pryč. Ale teď opravdu mám pocit, že se to zas má vrátit. Takže já prostě, když mne přesvědčíte, že tam ten valorizační prvek bude a tak dále, a hlavně nás, co přesvědčí, tak bude jedině to, jakým způsobem se bude ubírat ten systém nebo respektive stav vůbec společnosti. Mám na mysli to zdraví a to poskytování péče a do toho ty faktory prostě - zdražování vstupů, energií a tak dál a tak dál. Takže jenom chci říct osobně, že jsem velmi rád, že dneska nemusím řídit žádné velké zdravotnické zařízení, protože pak vám ti zodpovědní řeknou: No dobrý manažer si s tím musí poradit. To jsem taky zažil.

Takže vám děkuji za pozornost.