Vy jste, pane premiére, řekl, že to nějaká politická show, v té odpovědi jste reagoval, ale pro mě tedy nepříliš šťastným způsobem, když argumentujete nikoli ad hoc, nýbrž ad personam, to je dva tisíce roků starý fígl, a bohužel tedy mě mrzí, že se k tomu uchylujete, protože jak kdo mluví - není důležité jak, ale co mluví (říká). Já vím, že to je těžké a nemám z toho radost, protože já na rozdíl od vás musím tváří v tvář pacientovi se nějak rozhodovat a není to ze zavřené - přes okno - kanceláře, ale je to tváří v tvář.

A nevěřil bych, že se toho ještě můžu dožít, ale ten problém samozřejmě vznikl za vlád hluboko v devadesátkách, kdy ODS... my jsme upozorňovali zdravotnictví, nedělejte to, nerozprodávejte to, ale zmizely Galeny a Spofy a všechno zmizelo, Efedrinka v Roztokách a tak, dneska nemáme nic, všechno je mimo republiku a teď to samozřejmě nějaký zákon, který tady pan ministr zdravotnictví chystá, to nevyřeší, protože nepostaví ty fabriky.

Je pravda, že pravda, že ten problém řeší samozřejmě hlavně Evropa, Spojené státy ani tolik ne, ale někdo ho řeší účinně - a jak vy říkáte - efektivně a někdo méně, protože já přejedu hranici, mám to dvanáct set metrů, mám to osm kilometrů do Poysdorfu a v Poysdorfu je český lékárník, který má v lékárně všecko, co je potřeba. Nemá toho samozřejmě mraky, ale prostě má ty léky. A v Mikulově třeba ty léky nejsou. Čili ten pes bude zakopaný někde jinde.

Já z toho nemám radost, my tady netancujeme nad tím a nemalujeme vám kříže a nevykládáme, kolik lidí kvůli vám umírá a tak dál, ale opravdu streptokoky... Všichni věděli, každý mikrobiolog věděl, že to přijde, ta vlna byla logicky, že přijde po rouškách, když si lidi sundali roušky a dneska to letí jak lavina a to řešení... Teď je čas na mikromanagement, sednout do letadla, to, čemu jste se tak smáli... (Předsedající: Váš čas.) a letět to někde sehnat.

Děkuji.