Pro mne osobně je otázka volby a právo rozhodovat o vlastním těle zásadní, stejně jako pro někoho jiného je toto právo velmi relativní. V EU jsou země, kde je systém nakloněn na jednu i druhou stranu. Situaci žen v Portugalsku, Irsku nebo Polsku s tou v České republice nelze vubec srovnávat. České ženy žijí v zemi, která jim práva v oblasti reprodukčnímu zdraví garantuje. Přesto bychom neměli mít klapky na očích. Nemá ani smysl nasazovat si růžové brýle pokud jde o takové jevy jako násilí na ženách, včetně násilí domácího a jejich důsledky. Zpráva Estrelové vyvolala téměř hysterické reakce, ačkoliv šlo pouze o nelegislativní zprávu, tedy žádný příkaz z Bruselu, spíš realistický popis situace a různá, nikterak šokující doporučení a výzvy členským státům. Pomyslná bitva se tak odehrála v symbolické rovině. Věcnost se vytratila. Na plenárním zasedání ve Štrasburku se před zprávou portugalské sociální demokratky Edit Estrelové hlasovalo o dvou alternativních rezolucích. O sedm hlasů získala většinu krátká, velmi obecná společná rezoluce frakce Evropské strany lidové a frakce Liberálů a demokratů, která se nakonec konkrétními doporučeními nezabývá. Bouře ve sklenici vody tak v Evropském parlamentu skončila. Zklamaná a rozčilená kolegyně Estrelová kvůli svému zásadnímu nesouhlasu stáhla své jméno z přijaté rezoluce. Svou podporu jí vyjádřily frakce sociálních demokratů, evropské levice a zelených. A já jsem si opět jednou uvědomila, jak jsem ráda, že žiji v České republice.
Pro ty, kteří by snad chtěli vědět, o čem zpráva Estrelové vlastně byla, uvádím odkaz na její původní, tedy neschválené znění:
Původní návrh Estrelové: http://bit.ly/1dzhqZt