Dopravní nehody v městských oblastech se zranitelnými účastníky končí v téměř polovině případů smrtí a jsou také skupinou, kde se počet usmrcených a vážně zraněných nedaří snižovat. Kolega Koch, se kterým jsem měla možnost spolupracovat již v minulosti například na zavádění systému tísňového volání eCall, jako zpravodaj velmi správně poukázal na to, že dopravní bezpečnost není izolovanou problematikou bezpečnějších vozidel, ale také bezpečné infrastruktury a chování řidičů a jejich vzájemného působení.

Já dodávám, že i celkového společenského klimatu, který musí bezpečnost dopravy skutečně vzít za svou a chtít soustavně a cílevědomě na snížení 26 tisíc usmrcených a 130 tisíc vážně zraněných (!!!) každý rok pracovat, nejen krčit rameny nad statistikami. Od řady kolegů v rozpravě zaznělo, jak vážný je problém kolize nákladních vozidel s cyklisty či chodci a že lepším řešením je budování oddělené infrastruktury pro cyklisty a vozidla, aby se riziku střetu skutečně zamezilo.

Tento názor je mi blízký, protože jako aktivní cyklistka musím říci, že jízda na kole v běžném provozu mimo cyklostezky je skutečně čím dál větší adrenalinový zážitek. Mám za sebou příliš mnoho nebezpečných situací, než abych tuto jízdu vyhledávala, když nemusím. Jaká je úleva vidět kus kvalitní a bezpečné cyklostezky, která Vás z provozu vyvede pryč. Jejich smyslem nemají být úseky vedoucí odnikud nikam. Právě naopak. Berme je v prvé řadě jako náš příspěvek bezpečnější dopravě.

V Česku zemřelo pouze v loňském roce 39 cyklistů po srážce s vozidlem, v zemích EU přes 2 tisíce lidí. Mluvíme i o lidech, kteří utrpěli vážná zranění často s trvalými následky. Nemyslím si, že cyklostezky jsou „nesmysl“. Každý z nás je občas chodcem, řidičem, spolujezdcem nebo cestujícím a v každé roli se chceme pohybovat bezpečně. Tragedií v dopravě je příliš mnoho. Tak šťastnou cestu.