Mám takový pocit, že tahle jednoduchá věta, kterou vyslovil kdysi před lety premiér Špidla, byla až hystericky zesměšňována a překrucována právě proto, že je to prostě pravda. Lidé o politických prioritách, vlastně o tom, na co, kolik a z čeho, rozhodují ve svobodných volbách. Politici, jako demokraticky zvolení zástupci občanů, pro svou vizi a priority dostávají mandát tímto směrem společnost vést a svou vizi uskutečnit.
Pokud se ovšem letitou masáží dělá z voleb (tedy z voleb společenských priorit) fraška, kde se misto politických témat řeší, kdo má jakou pihu nebo milenku, kde se z politiků dělají (ať již opravněně, či nikoliv) korupčníci a s nimi všichni jejich spolustraníci, kdy se chytá za slovo a pitvá se každý neobratný výraz, kdy se řeší kdejaký lidský poklesek podle úsloví, kdo chce psa bít…, vede to k všeobecné frustraci a otrávení lidí.
Všechno jsou to zástupné problémy a vzniká skvělý prostor k manipulaci lidí. Otěže voleb přebírají dobře placené PR a marketingové agentury. Volí se pak ne podle alternativ politických priorit, ale podle toho, komu se podaří vyrobit většího Mirka Dušína nebo téměř dokonalou Barbie s Kenem. O čem tedy byly ty volby? Soutěž o krále a královnu krásy? Mr. a Mrs. sympatie? A co vlastně chtějí udělat? To se neřeší.
U takových voleb se tak vytrácí i odpovědnost lidí za své rozhodnutí o směřování země. Vybrali jsme Krasoně/ňku a ti TO za nás zařídí. Nezařídí. Následuje zklamání a hledání dalších a dalších nových, čistých a nejčistších a další a další zklamání a pocit, že tak jsme si TO tedy nepředstavovali… A tak stále dokola. A tak je logicky slyšet i stále hlasitější volání, že celá politika je nanic a o všem mají rozhodovat jen odborníci.
No jo, ale kteří odbornici? A co o nich vlastně víme? Jsou pod stejným drobnohledem jako politici? Ani náhodou.
Kde se vzali? Proč zrovna tito a ne jiní? Kdo je vybral, proč jim dávají ta či ona média stále dokola takový prostor? Víme, jaké konkrétní banky, firmy a finanční skupiny s konkrétními zájmy za nimi stojí? Není za vyzdvihovanou odborností spíš těžko skrývaná touha dělat si svou politiku a business, ale bez voličů a veřejné kontroly? Nenechat si do svých zájmů nikým mluvit, a už vůbec ne jít s kůží na trh a předstoupit před ty, kterých se dopady takových rozhodnutí týkají, tedy v jejich očích před nebezpečné a nevyzpytatelné prostoduché voliče? Jejda, ještě by to mohli chtít jinak…
Pozor na to, milý lide. Aby se ctihodný občan, zaslepen voláním po odbornících, neprobudil jednoho dne do nevratných změn, po kterých už se ho nikdo na nic ptát nebude. Odborníci si TO rozhodli, ať se vám to líbí, nebo ne. Však jsou to hlavy studované a vědí přece nejlépe, co je pro nás (a hlavně pro ně) dobré… Pssst, nerušit!
