Během konference ČLK zazněla, troufnu si říci, pro každého zastupitele jakéhokoliv zastupitelstva, velmi zajímavá přednáška Mgr. Zwyrtek Hamplové o právní odpovědnosti členů zastupitelstev. Hlasováním o vzetí na vědomí zastupitelé podle ní stvrzují to, že materálům rozumí a vědí, s plnou odpovědností za své rozhodnutí, o čem hlasují.

A co v případě, že zastupitelé odhlasují záměr, který je v době hlasování prokazatelně v rozporu s platným územním plánem? Jsou přísliby samosprávy dotyčného města či obce, že změně územního plánu v budoucnu nebude bránit, zárukou, kterou lze brát jako závazný příslib a předpokládat jeho realizaci? Podle mého názoru těžko. Tím spíše, že změna územního plánu není čistě v rukou příslušného zastupitelstva. Do procesu změny vstupují také další dotčené orgány státní správy a samotný proces změny mohou provázet nejrůznější komplikace.

A co když nakonec z nějakého důvodu ke změně územního plánu nedojde? Mohl či měl takový vývoj člen zastupitelstva brát při svém hlasování v potaz a být v této věci předběžně opatrný? To znamená, nejprve počkat na faktickou změnu územního plánu a teprve pak směřovat do daného území svůj záměr. Pokud tedy riskuje a rozjede přípravu investice, u které hrozí, že bude zmařena např. z důvodu rozporu s územním plánem, o čemž věděl, činí ho to odpovědným? To, že záměr výstavby nemocnice v Malenovicích je v době hlasování v rozporu s platným územním plánem města Zlína krajští zastupitelé snad vědí. Nebo jim to někdo zapomněl říct?