Za rok budou krajské volby a tak se po čase nadějeme opět zvýšené aktivity uchazečů o voličskou důvěru. Bude se projevovat objevením a překotným zájmem o tu či onu problematiku. Proč ne, to k volbám patří. Nakolik bude onen zájem pro lidi uvěřitelný, to už je věc souboje mezi paměti voličů a produkty volebních PR agentur. Na druhou stranu, předvolební doba je také příležitost pro ty, kteří budou předmětem takového zájmu, zvednout a poukázat na problémy, nad kterými si jaksi v době mezi volbami nezbývá čas vzpomenout (nebo se dokonce činí pravý opak).

Nabízím jedno takové téma.

Před několika málo týdny jsme oslavovali 15let od založení Poradenského centra pro sluchově postižené v Kroměříži. Na Neslýchaně zábavném večeru se vystřídali představitelé měst i kraje, děkovalo se za činnost i za její podporu. To je určitě dobře. Ale pak tady máme ony všední dny, které jsou přece tím hlavním, o co má jít, kde se mají odstraňovat bariéry, kterých je prostě stále moc.

Třeba v nemocnicích. Nevím, nakolik je to provozně skutečně komplikované, ale nešlo by se zamyslet nad tím, že třeba neslyšící, ale i třeba starší lidé prostě neslyší nebo nerozumí pokynům, pokud nevidí toho, kdo k nim mluví? Už na ambulanci nemusí slyšet, že jsou na řadě. Nemusí slyšet dobře to, co mají dělat. Nadechnout, vydechnout, nedýchat. Nemusí slyšet ani takovou zdánlivě banální věc jako je bzučák u dveří. Slyšela jsem, bohužel, mnoho obdobných příkladů.

Poradenské centrum odpovědným jistě dokážet pomoci najít vhodné řešení.

Okresní nemocnice jsou, jak víme, v majetku kraje. Politické reprezentaci by slušelo, kdyby se bariérám v nemocnicích věnovala jako tématu, které má pro mnoho našich spoluobčanů velký význam, byť to nejsou zrovna moderní přístroje, při jejichž pořízení se stříhá páska a cvakají fotoaparáty.

Tak co třeba dát takový slib občanům, co hůř slyší?

Díky předem za kladné vyřízení této žádosti...