Data vyplývají z dosud největšího výzkumu na toto téma v rámci zemí evropské osmadvacítky, kterého se zúčastnilo celkem 42.000 respondentek (výzkum dostupný zde). Pokud bychom zahrnuli údaje ze zemí mimo EU-28, byla by statistika ještě mnohem děsivější. Podle údajů UNIFEM 70 % zabitých a zraněných v zemích s dlouhotrvajícím konfliktem tvoří právě ženy a děti. Vůbec nejnebezpečnějším místem na světě pro ženy dlouhodobě zůstává Kongo, kde být ženou znamená větší ohrožení života než být vojákem. Každou hodinu je zde znásilněno 48 žen.

Ani v České republice není situace nijak růžová. Dle údajů organizace ProFem, která pomáhá obětem násilí, je domácímu násilí vystaveno 16 % populace, z toho přes 90 % tvoří ženy. 38 % žen zažilo během svého života některou z forem násilí ze strany partnera.

Na problém násilí na ženách upozorňují poslanci Evropského parlamentu, kteří vyzývají Komisi, aby rok 2016 vyhlásila Evropským rokem boje proti násilí páchanému na ženách. Toto prohlášení podpořila i europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD, S&D).

Istanbulská úmluva

Dosud nejobsáhlejší mezinárodní smlouvou, která se snaží tento problém vyřešit a navrhuje i konkrétní kroky, je tzv. „Istanbulská úmluva“ – celým názvem Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Násilí vůči ženám považuje Úmluva za porušení lidských práv a formu diskriminace. Úmluvu již podepsalo 22 států a celkem 15 zemí už ji také ratifikovalo. Tyto státy se proto budou muset zodpovídat, pokud nebudou na toto násilí adekvátně reagovat. Z konkrétních kroků Úmluva např. zavádí soubor průlomových definic trestných činů, jako mrzačení ženského genitálu, vynucený sňatek, nebezpečné pronásledování (stalking), vynucený potrat či vynucená sterilizace. To znamená, že státy budou povinny do svých právních systémů zabudovat závažné přečiny, jež tam dosud neexistovaly.

Je smutným faktem, že Česká republika tuto smlouvu dosud nepodepsala. Mezi hlavní argumenty českých odpůrců ratifikace patří, že násilí se netýká pouze žen, ale i mužů. To je jistě pravda, zároveň je však potřeba si uvědomit, že násilí na ženách má jinou povahu, než násilí na mužích. Již výčet různých forem násilí ukazuje, že některé se vztahují specificky k ženám (vynucený potrat, mrzačení ženského genitálu). Obětmi dalších forem násilí jsou nepoměrně častěji ženy než muži (znásilnění, sexuální obtěžování, domácí násilí, stalking, vynucený sňatek atd.). Přijetí Úmluvy neznamená, že mají být ignorovány další formy násilí, které mají dopad i na muže. Znamená však uznání toho, že existují skupiny žen a dívek, jež bývají často vystaveny většímu riziku násilí, a státy musí zajistit zohlednění jejich specifických potřeb.

Zdrojem: Fórum 50 %