Proč jsou regionální nemocnice nepostradatelné? Péče je v nich efektivnější a levnejší, individuální erudice větší, než u řady velkých pracovišť, kde se o výkony dělí mnohem větší počet lékařů. Posuzovat by se měly v první řadě medicínské výsledky. Velká a menší pracoviště se v tom nijak zásadně neliší.
Regionální nemocnice nemají jen klíčovou roli pro dostupnost zdravotní péče v základních oborech, ale vzdělávají personál pro terén, tedy pro celý sektor ambulantních specialistů v daném spádovém území, optimalně na úrovni svého okresu. Nijak jinak, než prostřednictvím vzdělávání v nemocnicích, nespadne z nebe žádný ambulantní kardiolog, diabetolog, oční lékař, chirurg, neurolog, ortoped… atd, atd.
Když teče zdravotnictví do bot, najednou se začnou zopovědní rozhlížet po regionálních nemocnicích. Epidemie, pandemie, uprchlické krize, celé rozpadlé odbornosti, a když něco najednou zahapruje, zařídí to nemocnice. Veřejným nemocnicím stačí jeden pokyn, ne doprošování se u soukromých klinik a subjektů, kde ani kuře zadarmo nehrabe.
Tak jim aspoň neházejme klacky pod nohy. Měli bychom je chránit jako nepostradatelný pevný pilíř našeho zdravotnictví.
Nezřídka se naopak stává, že si velká pracoviště během povinných stáží vyhlédnou a šikovné mladé lékaře z regionů cíleně přetahují k sobě. A tak misto aby vyšší fakultní pracoviště byla pro regionální zdravotnictví oporou, podrazí jim tim zcela bezohledně nohy. Celé nekolikaleté specializační vzdělávání dalšího mladého absolventa může v menší nemocnici začít od nuly znovu. Nedivím se nekonečné frustraci starších kolegů a kolegyň v těchto menších nemocnicích.
Příklady táhnou. Tak co třeba podívat se do sousedního a nám historicky blizkého Rakouska (Švýcarska, Německa, Francie…), kde je zdravotnictví založeno na malých nemocnicích a kde se prokazatelně za personálně i ekonomicky nejefektivnější péči považuje péče v nemocnicích do 500 lůžek. Ve srovnatelně velkém Rakousku mají zhruba 300 regionálních nemocnic, u nás necelých 200.
Jedna nemocnice v Rakousku připadá na zhruba třicet tisic obyvatel. Zato jim stačí jen tři velké fakultní/univerzitní nemocnice. Jedna připadá na zhruba dva miliony obyvatel. U nás je fakultních nemocnic neuvěřitelných dvanáct, z toho šest (!) v jen Praze a dvě v Brně. Po jedné mají Ostrava, Olomouc, Hradec Králové a Plzeň. To je ta nadměrná střecha našeho zdravotnictví, s drolícími se základy. Jejich další rozmělňování bude mit na dostupnost péče nedozírné následky.
Všichni to vědí. Místo toho se jako medicína českého zdravotnictví podkopávají jeho základy, zatímco střecha dál bobtná. Zvlášť když na tzv. centra jsou vázány lepší úhrady za péči od pojišťoven a často i velmi hezké, na míru šité dotace…
