Singapur se stal heslem nabubřelosti a výsměchu zaměstnancům nemocnic. Pro celkové hospodaření nemocnic se sice nejedná o závratnou částku, ale musí se zasadit do kontextu podobných výdajů. Přínos konkrétním nemocnicím, z jejichž rozpočtu je, podle informací, které se ke mně dostaly, tato cesta za hranice všedních dnů vybraných primářů hrazena, je dost pochybný sám o sobě. Náklady na cestu do obdobné destinace si troufnu odhadnout na přibližně 100tisíc Kč, možná o něco více nebo méně, je to můj odhad. Do kontrastu s tím, si můžeme postavit třeba částku na vzdělávání zaměstnanců. Zdravotníci absolvují nejrůznější vzdělávací akce a školení, které si musí platit a jejichž praktický přínos pro nemocnici je nepoměrně větší než prohlídka jistě krásných a moderních nemocnic v Singapuru. Zaměstnavatel na podobné vzdělávací akce například v Kroměřížské nemocnici zdravotním sestrám přispívá 1000,-Kč ročně. Pokud samozřejmě účelnost takového školení řádně zdůvodní, vyplní příslušný formulář a nějaké to razítko k tomu. I proto je Singapur výsměch zaměstnancům.

Možná si to zodpovědní lidé neuvědomují (o to hůře), ale takové hochštaplerství staví nemocnici do divného světla i vůči sponzorům, kteří v minulosti nemocnici přispívali na tu či onu potřebnou věc. Jako kdysi hrdá sponzorka vybavení Kroměřížské nemocnice k takovým výdajům můžu jen nevěřícně polknout a myslím, že nebudu sama. Asi první, co mne napadne, je, že když si nemocnice může dovolit financovat takové výlety, jistě si pomůže bez sponzoringu.

Myslím, že dozorčí rada nemocnice by měla konat svou práci.