Přišlo mi to férové. Další rok jsem se rozhodl v roli poslance
parlamentu, že o tom budu hovořit se zvolenými zastupiteli. I to mi
přišlo férové. Pravidelně jsem docházel na jednání Zastupitelstva HMP,
zúčastňoval se debat, kladl otázky. V roce třetím jsem se rozhodl o
tragickém obrazu řízení či spíše „neřízení“ města začít hovořit otevřeně
do médií. I tento krok považuji za férový. Přinejmenším vůči těm, kteří
Prahu řídili osm let se mnou, ať už v roli radních, zastupitelů,
starostů, anebo úředníků. Manažerský diletantismus a politická
nezodpovědnost hraničící s hloupostí totiž přivedly naši metropoli na
pokraj organizačního a politického rozkladu.
To, že se vyměnilo politické vedení Prahy třikrát, ponechám stranou. Příliš časté změny stabilitě žádné instituce neprospívají, ale v politice se to stává. Za první signál rozkladu města jsem považoval naprosto nesmyslné personální změny, které způsobily v řízení chaos. Nikoliv překvapivě, dnes funguje v Praze téměř výhradně to, kde k „čistkám“ nedošlo. Následoval rozklad celých organizačních složek hlavního města. Téměř se „položila“ největší a nejdůležitější městská organizace - Dopravní podnik HMP. Šéfa Městské policie odvedli v poutech. Opět – přežily pouze organizace, které byly od města nejdál. Následovaly dluhy. Nová politická vedení si nevzala příklad ze „starých, dobrých časů“ a namísto splácení dluhů si začala opět peníze půjčovat. Tím prohloubila celkové zadlužení města a zbavila jej „puncu“ dobrého hospodáře. Mému osmiletému působení v čele Prahy může kdekdo vyčítat leccos. Ale realita a tvrdá fakta jsou nezpochybnitelná: město jsem převzal zadlužené, odevzdal oddlužené. Převzal měsíční krajinu po povodni a bez fungující infrastruktury, odevzdal luxusně opravenou Prahu s jedinečným systémem v Evropě unikátní protipovodňové ochrany. Převzal město, které se sice investičně rozvíjelo, ale pouze za cenu půjčování peněz a zvyšování dluhů u bank. Předal město s největším investičním potenciálem a růstem od druhé světové války, a to bez půjčování a pouze z vlastních úspor. Jenom proto se mohly začít stavět velké investiční stavby: metro, okruhy, tunely. Právě ty stavby, které už v Praze dávno měly stát. Jistě, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Také jsem nemusel dělat nic, přesně tak, jak to dnes dělají mnozí. Asi bych dnes nebyl terčem kritiky a měl „klidnější život“. Přesto, jak se ukazuje, ti kteří přišli po mně po, rozhodli se „nicnedělat“ a postavit svoje politické štěstí pouze a jenom na bezbřehé kritice toho, co bylo před nimi (fakticky „bémovské éry“, dál se nedostali), tak se svým „nicneděláním“ nakonec narazili do zdi. A všimla si toho překvapivě i některá média.
Fakta, na která poukazuji řadu měsíců, začaly vnímat i sdělovací prostředky, které dlouho poskytovaly pražské politické reprezentaci pozoruhodné hájení. Aby se na neumětelství a diletantství Tomáše Hudečka a jeho ochotníků začalo hledět bez růžových brýlí, musel se stát malér, který je pro Prahu a Pražany velkou bolestí. Nejprve několikaleté zpomalení a dnes hrozící zastavení stavby tunelu Blanka a z toho plynoucí důsledky v ekonomické i praktické rovině už nelze přehlížet.
Jak se ale zdá, lze je alespoň v některých médiích poněkud překrucovat. O pozoruhodný úhel pohledu se snaží například týdeník Respekt, jehož vlastnická struktura vlastně tak trochu předurčuje ducha, ve kterém budou informace servírovány. Ve zpravodajské „24“ na ČT jsem se potkal s redaktorem, který jistě nebyl ani právním ani stavebním expertem, přesto vehementně hájil pana primátora Hudečka jako by byl jeho tiskový mluvčí. Odvolával se na právní analýzy, které ani neviděl. Nakonec řekl něco ve smyslu, že tunelový komplex Blanka Praha vůbec nepotřebuje. Velmi „trefné“ konstatování, které ve své nahotě ukazuje, jak málo byl pan redaktor obeznámen s pražskou dopravní infrastrukturou a jejími problémy. Včera jsem se pak zúčastnil smskové diskuse s jinou redaktorkou Respektu, evidentně připravující nějaký „objektivní“ text o tunelu Blanka. A tak mne napadlo, že když máme být „transparentní“, tak že obsah této diskuse zveřejním. Snad se na mne nebude paní redaktorka zlobit.
Respekt: Dobrý den, ráda bych s vámi udělala rozhovor na téma tunelu Blanka. Jsou v tom nějaké zmatky. Můžeme se sejít?
Pavel Bém: Doporučím vám své blogy, tam vše najdete jako na dlani. Mimochodem, já v tom žádný zmatek nevidím. Je to velmi prosté.
Respekt: Takže si o tom s Vámi nemohu promluvit? Vaše texty a vystoupení v televizi znám, ale píšu příběh Blanky, ten je i Váš, jak to začalo, a proč se to prodražilo (pokud vůbec o tolik, nebyla ta původní cena bez DPH?) Neuděláte si opravdu čas prosím?
PB: Jen pište, pište, jste za to placená. Na rozdíl ode mne. Abyste ze mne neudělal nezdvořáka, tak nikdo toho neřekl na téma Blanka tolik, jako já. Vše je veřejně dostupné. A poslední texty zdají se mi být poměrně aktuální…. Vše můžete v citacích použít. S Pozdravem, PB.
Respekt: . Vy jste byl placený za řízení města, včetně toho tunelu, že, ale tak jak chcete… A k tomu zmatku: Vy jste dobře obeznámen, ale zeptejte se někoho na ulici, tam to jako zmatek působí. Myslím to pozastavení stavby a důvody.
PB: Vy jste poněkud nechápavá. Já jsem nikdy nebyl placen za řízení tunelu. Ale nesl jsem jako primátor politickou odpovědnost. A obsah této práce je vtělen do mých aktuálních a publikovaných textů. Není za co se stydět:
1. Tunelový komplex Blanka je stavba pro Prahu, Pražany a budoucnost města zcela zásadní. Bez ní by město „umřelo“. Za mého „řízení“ byly postaveny více než 2/3 celé stavby a to přibližně za 3,5 roku. Za poslední 3 roky se nestačila dokončit ona zbylá poslední třetina, stavba se tak o 2, možná 3 roky protáhne. To vám přijde normální?
2. Za mého „řízení“ Blanky se proinvestovalo cca 18 miliard. Náklady adekvátního rozsahu. Vše z našeho vlastního, městského rozpočtu. Nic na dluh. A vše včas. Nebyla proplacena jediná vícepráce, jediná koruna navíc. To, že se Metrostav nejspíše snažil nějaké uplatnit, je druhá věc. Ale stavba, která se řídí červeným FIDICEM má vždy specifický režim (pozn.: nestaví se podle klasického „výkazu výměr“, ale „jednotkových cen“, které se v realitě stavebních prací vždy více či méně liší od původních odhadů; je to logické, protože stavba probíhá pod zemí, často v předem neznámých podmínkách: nadloží, sítě, přeložky, atd.) A dnes? Stavba má zpoždění v platbách téměř dva roky. Město dluží Metrostavu přes dvě miliardy korun. Další miliardy dluží za práci, která byla vykonána, ale nevyfakturována. Proč? Protože by Metrostav nejen peníze nedostal, ale ještě by z fakturované částky musel platit státu DPH. Město se zadlužilo po uši. To všechno nám přijde normální? Byl jsem kritizován za „nedostatečné řízení“ stavby. No, prosím. Za mne se město „hádalo“ s dodavatelem, i technickým dozorem investora. A řada změn při stavbě tunelového komplexu (např. v souvislosti s opakovanými propady) opravdu byla provedena. Včetně změn v technologii. To neznamená ovšem nutně vícenáklady a zdražení pro Prahu. V mnoha případech bych očekával, že finanční odpovědnost ponese spíše Metrostav (např. právě za propady). A dnes? Stavba není řízena vůbec. Technický dozor investora téměř neexistuje. Na kontrolní dny chodí pan Laudát (TOP 09)… Neexistují žádné změnové listy. Místo toho pan Hudeček „kategorizuje“… Ale co vlastně? A jak to? Copak vlastně dělali v posledních třech letech? Jak to, že „kategorizují“ práce až dnes? A do toho všeho rozhodne pan Svoboda, bez vědomí Zastupitelstva a tuším, že i Rady, ale zcela jistě s vědomím prvního náměstka Hudečka, že celková cena tunelu Blanka bude 36 miliard. Také vám to přijde normální?
4. Za mého „řízení“ se jakžtakž plnily termíny stavby a to navzdory propadům a nucenému dočasnému zastavení prací. Ještě v druhé polovině roku 2010 prohlásil na veřejné tiskové konferenci tiskový mluvčí Metrostavu František Polák, že stavba bude dokončena včas. A dnes? Zpoždění o 2,5 roku. Nárůst ceny kvůli inflaci o stovky milionů korun. Do toho sankční poplatky za prodlení plateb faktur. Opět v řádu – dnes už možná stovek milionů korun. Můžete mi říct, kdo za to ponese odpovědnost a kdo to zaplatí? A přijde vám to vlastně normální?
5. Vícenáklady (proplacené) byly za mne nula. Nepopírám, že se jistě nějaké odehrály, ale bylo nad slunce jasné, že se o ně s Metrostavem budeme „do krve“ hádat. A dnes? Město podepsaným dodatkem schválilo zdražení stavby o více než 40 % (!). A bez jakéhokoliv seriózního projednání a veřejných soutěží. To, že se jedná o jednoznačné porušení zákona, asi chápete… Přijde vám to normální?
Takže závěrem: ty vaše „zmatky“ jsou především zoufalou nekompetentností a diletantismem pana Hudečka a jeho radničního „fanklubu“. Bohužel, pan Hudeček si bere jako rukojmí 300 tisíc Pražanů, kteří jsou stavbou dotčeni, a na její otevření čekají jako na smilování.
A do toho přichází pan Hudeček se slovy, že uzavřená smlouva je vlastně neplatná. Ta samá smlouva, podle které se v posledních dvou letech řídí i on sám. Že svojí nezodpovědnost a hloupost nechápe on sám, je pro mne vcelku pochopitelné. Že ji ale nechápete vy, je poněkud pozoruhodné. Za víc než pozoruhodné, jsem považoval vystoupení vašeho kolegy, tuším Kundráta, v ČT. Skoro to vypadalo, jakoby kopal v Hudečkově dresu. Chci věřit, že vy s takovým, nevkusným, „fotbalem“ nebudete mít nic společného, a že když jste použila kouzelné slůvko „řízení“, tak se také česká veřejnost od Vás dozví něco o pravém opaku řízení, tedy „neřízení“ pana Hudečka Uff. Stačí. Čest práci. PB
Nedělám si iluze o tom, že média
přesvědčím, nebo dokonce dostanu na svou stranu, tak naivní nejsem.
Záleží mi hlavně na tom, aby naše práce nebyla likvidována amatéry,
kteří mění Prahu z krásného, atraktivního města v bezmocnou trosku. A
média tomu přihlížejí – zatím bohužel velmi pasivně. Proč se nikdo
nepídí po tom, kde je stanovisko kontrolního výboru MHP, kde je právní
analýza, údajně dokazující neplatnost smlouvy? Vysvětloval jsem
v posledních dnech asi milionkrát, proč je podobná argumentace
nesmyslná, překroucená, účelová a hloupá. Stejně se schvalují všechny
smlouvy, kdy je stavěno na vlastním pozemku, za vlastní peníze. A mohu
snést další a další argumenty: ať stavíme autobusovou zastávku, nebo
tunelový komplex, řídíme se stejnými pravidly – ty ale Tomáš Hudeček
zjevně nezná a lže si do kapsy. Snaha přechytračit sám sebe, protože
rychleji mluvím, než myslím, by byla komická, kdyby nebyla vražedná.
Velmi brzy se ukáže, jak prostořeké plácání pana primátora město zasáhne
a to i nad rámec stavby tunelu Blanka. Komentátor MfD pan Páral, který
situaci, ve které je Blanka přirovnává k vylévání vaničky i s dítětem
použil zajímavou metaforu. Mně jich napadá více: Kdo chce psa bít, hůl
si najde, nebo stokrát nic umořilo osla. Více objektivity by každopádně
neuškodilo, stejně tak jako pravdivé připuštění rozsahu škod, který
neschopná skupina mluvků, absurdně střečkujících a usilovně se snažících
neudělat ze sebe už definitivně úplné osly páchá v Praze.