Ale jak asi nikoho nepřekvapí, MFD všechno ví. Koneckonců ji po dlouhé době opět citují všechna ostatní média. A Mladá fronta Dnes píše na první straně dnešních novin třícentimetrovým palcovým titulkem „OBVINĚN“, tak tomu budeme věřit. Bárta je obviněn.
Podívejme se zblízka, za co je Vít Bárta obviněn. Pan „vševědoucí“ investigativní kmet Kmenta píše, že Bárta a vysoký důstojník BIS a dnes ÚOKFK (protikorupční policie) jsou obviněni za to, že ten druhý vynesl z BIS tajné odposlechy Janouška s Bémem a prodal je tomu prvnímu. A ten s nimi naložil podle svého nejlepšího svědomí. Nejspíše je prodal (či „vybártoval“) panu Kmentovi. Tím by se příběh slavných „odposlechů“ mohl uzavřít.
Ale neuzavře. Snadno vysvětlím proč.
1. Trestní oznámení na neznámého pachatele ve věci údajných odposlechů jsem totiž podal já a to přibližně před 18 měsíci. Povinností orgánů činných v trestním řízení je konat. To znamená vyslechnout, obvinit, odsoudit a pak teprve zavřít. Tady se nějak postupuje v opačném pořadí. Což je nejenom nelogické, ale také nedemokratické. Odporuje to totiž české ústavě. Pravda, ještě před nedávnem se to v Čechách praktikovalo. Mám na mysli komunistická padesátá léta, a pak také estébácká socialistická sedmdesátá a osmdesátá léta. Je dost dobře možné, že by policejní orgán mohl říci, že mu prostě jenom trvalo 18 měsíců, než na toho správného „pachatele“ přišel. To mně ale příliš nezapadá do vševědoucího scénáře pana Kmenty. Ten totiž právě před 18 měsíci v MFD napsal, že se jedná o autentické odposlechy, že je pořídila BIS a že je někdo ukradl a prodal právě panu Bártovi. Tedy, příslušný policejní orgán měl, pokud také jako pan Kmenta usoudil, že se jedná o autentické (rozuměj pravdivé, nevymyšlené či nezfixlované) odposlechy, okamžitě konat a pana Bártu zadržet, či alespoň vyslechnout. Kdyby usoudil opak, že odposlechy jsou smyšleným falsifikátem, měl pana Kmentu příslušný orgán obvinit a následně zavřít. Místo toho dnes, po 18 měsících, jsme svědky okázalého a demonstrativního (letos již poněkolikáté) zatýkání, předvádění, „obviňování“, tentokrát pana Bárty. Něco zde jaksi nehraje…
2. Nejmenovaný, vysoký policejní důstojník se nechal slyšet, že ony údajné odposlechy jsou poněkud „divné“, že je nemohla pořídit BIS, protože na to nemá příslušnou technologii (s ohledem na údajně mimořádně vysokou „kvalitu“ těchto odposlechů). Kdo je tedy mohl v takové kvalitě pořídit? CIA? KGB? MOSAD? Pokud ano, tak proboha proč? Anebo si je prostě někdo tak trošku zvymýšlel, sestříhal tak, jak se mu to zrovna hodilo. Tak, aby vznikl třaskavý politický materiál, který může dehonestovat, škodit, ničit, měnit předvolební preference i volební výsledky. Pokud přijmeme vážně tuto hypotézu, pak se otevírá prostor pro různé interpretace.
3. Začít je třeba tam, kde se „odposlechy“ zjevily. V den jarní rovnodennosti roku 2012. Přibližně 72 hodin před tím, než měl být Vít Bárta obviněn před prvoinstančním soudem z údajné korupce. Což o to, vlastně by se nemuselo nic dít. Ale tento Vít Bárta byl zároveň šéfem jedné ze tří koaličních vládních stran a držel ve svých rukou exekutivní moc v této zemi. V civilizovaném světě okolo nás by to nutně muselo znamenat pád vlády. Ale česká vláda nepadla. První stránky novin totiž neplnil odsouzený (ať už spravedlivě či nespravedlivě) Vít Bárta, ale poněkud překvapivě se „zjevivší“ monstr příběh odposlechů exprimátora Prahy a poslance Béma a údajného arcikmotra Janouška, který měl rozhodovat o všem, co se v Praze a v celé ČR šustlo. Skutečný a jediný „Deus ex machina“. Česká média dostala „petržílkou“ kořeněnou potravu a vláda rozpočtové zodpovědnosti Petra Nečase přežila. Přesněji řečeno, tenkrát ještě přežila.
4. Můžeme tedy přijmout smělou hypotézu, že se to hodilo do krámu jak Nečasovi, tak Bártovi. První má vládu, o druhém se nepíše a má na zmíněnou vládu podstatný vliv. Nám ovšem nezbývá, než zasadit další kolečko příběhu do jednoho stroje. Tak, jako totiž zveřejnění údajných odposlechů z roku 2007 až v roce 2012, tedy 5 let po té, navíc o Bémovi, který v té době je téměř zanedbatelnou politickou figurkou na šachovnici, bez jakékoliv vnitrostranické, natož pak exekutivní moci, ale také o Janouškovi, který v té době nejenom žádnou „politickou moc“ nemá, ale navíc podniká jeden neúspěšný pokus za druhým vyhrabat se ze závažného psychického onemocnění. Dalo by se tedy říci: nula k nule… Přesto – údajné odposlechy „dvou nul“ způsobí matematický „zázrak“: katarzi nebývalých rozměrů, ze které se česká komunita nevzpamatovala dodnes (viz naprosto šílený výsledek parlamentních voleb).
5. Zbývá tedy položit poslední otázku: K čemu se další odposlechová kapitola, navíc vskutku poněkud absurdní, v nesmyslném načasování, k čemu má sloužit teď? A také, komu či čemu má sloužit? Máme 3 možnosti: První znamená, zeptat se Policie ČR, co to vlastně dnes dělá. Druhá znamená, zeptat se pana Kmenty. První nám řeknou cosi o přísném „utajení“. Druhý se odvolá na to, že přeci neprozradí své „zaručené zdroje“. A tak nám nezbývá než třetí varianta. Tedy, hypotetizovat komu se může tentokrát hodit do krámu, že nám figuruje Vít Bárta na prvních stránkách novin a že se nepíše o něčem jiném. Jako tenkrát. Před 18 měsíci. Nechci ovšem prozradit úplně všechno, tak to nechám na druhých. Koneckonců, fantazii se meze nekladou.
Pavel Bém
